Mimo jiné se letošní track rozhodl věnovat všem v tuzemsku postiženým tornádem a pokusit se vybrat peníze pro potřebné, prostřednictvím Dárcovské výzvy pro projekt Pomozme zničeným obcím na jihu Moravy. Dal si závazek vybrat 15 tisíc korun než dorazí do cíle a téměř se mu předsevzetí podařilo splnit.

„Do konce výšlapu na moji výzvu reagovalo 30 lidí, kteří na daný projekt věnovali 13 tisíc 158 korun. Všem, kteří přispěli touto cestou děkuji a jsem rád, že se má výzva neminula účinkem a peníze pomůžou konkrétním lidem,“ řekl Deníku Maxim Jilík.

Trasu z Dukly, kolem Košic, Nízkými Tatrami, přes Velkou Fatru chtěl zpočátku ukončit na Velké Javořině a z ní pak sejít do Uherského Hradiště. To si však nakonec rozmyslel a Cestu hrdinů SNP mezi 26. červnem a 18. červencem zvládl projít v celé její 770 kilometrové délce až k Děvínu.

Lidé? Vtípky, vstřícnost a rady

Nejčastěji nocoval ve svém příručním hamaku, tedy v síti zavěšené mezi stromy, dvě noci strávil na faře a na ubytovně.

„To bylo vždy hlavně před velkými hřebenovkami, abych se dal trochu dohromady, osprchoval se, nabral sílu a úspěšně vrcholy zdolal. Také mě jednou nechali přespat v místních fotbalových šatnách, anebo v útulně u kapucínského kláštera na hřbitově,“ vypočítává mladý Hradišťan své rozličné noclehářské pozice. Spal také pod nejvyšší vrcholem Nízkých Tater - pod Ďumbierem. Na horu vyšlapal už nad ránem, aby se tam, s šálkem kávy uvařené na plynovém vařiči, mohl kochat nádherným východem slunce.

Pár dnů šel po Cestě hrdinů SNP spolu s dalším chodcem, Slovákem Martinem, až se v Tatrách dostali do oblasti, kde cedule upozorňovaly na vysoký výskyt medvědů. „Měli jsme ale štěstí protože hned kousek vedle nás cvičili místní vojáci, a tak jsme v nich měli dokonalou security ostrahu,“ prozrazuje Maxim Jilík.

Vůči chodci z České republiky se Slováci podle něj chovali úplně skvěle.

„Občas padl nějaký ten vtípek na českého turistu v Tatrách, který se tam někde ztratí, ale jinak super. Koneckonců zpravidla hned poznali, že jsem z Moravy, ke které mají blíž. Milí na mě byli také na východě, kde cesta vede přes několik romských osad. Dokonce jsem od nich dostal na cestu několik dobrých rad. Například dnes si podle jedné z nich udělám vývar z kopřiv, ve kterém si pak umyji nohy,“ usmívá se Maxim Jilík.

Činské polévky a ovesná kaše

Většinu cesty ušel v botách, ve kterých „mašíroval“ před dvěma lety do Chorvatska. Na Velké Javořině mu však pomohla logistická podpora ze strany jeho blízkých.

„Přinesli mi z domu záložní pohorky, protože ty z Chorvatska už se mi rozpadaly. Puchýřům jsem se sice nevyhnul, terén byl totiž nesrovnatelně náročnější kvůli častým převýšením, ale výměna bot na posledních více než sto kilometrů, to byl výborný tah,“ pochvaluje si mladík z Uherského Hradiště.

Největší převýšením na trase byl podle něj výstup na Královu holu.

„Tam se mimochodem nenachází žádný strom zelený, jak se zpívá v té známé písni, ale převýšení činí více než kilometr. Svižně jsem to zvládl sice za dopoledne, ale každé deko v batohu jsem cítil. Letos jsem v něm táhl víc než 15 kilo zásob potravin, protože jsem procházel úseky, kde se až několik dnů nevyskytovalo žádné osídlení,“ líčí Maxim Jilík své zážitky.

Nejčastěji na tůře pojídal čínské polévky, ovesnou anebo rýžovou kaši. Tu a tam potkával horské chaty, kde si zpravoval chuť gulášem, kyselicí a pivem.

Cestu hrdinů SNP si letos vybral proto, že jej lákalo zkusit zvládnout oficiálně stanovenou trasu, když doposud chodil jen kudy se mu chtělo.

„Byla to daleko větší výzva. Převýšení dohromady činilo na celé trase 30 kilometrů, takže v průměru každý den více než kilometr. Také jsem pár kilo zhubl,“ ukazuje Maxim se smíchem své vyzáblé tělo.

Student i "záložák"

Jak přiznává, snaží se své tůry motat i kolem historie.

„V tomto případě jsem s sebou nesl originální přezku jednoho z účastníků 1. Československého armádního sboru, který vedl z Buzuluku do Prahy Ludvík Svoboda. Pořídil jsem ji na dražbě a měl jsem ji na svém opasku, aby symbolicky prošla celou trasu se mnou,“ prozrazuje mladý poutník.

Počasí hodnotí jako přívětivé, i když jej cestou potkalo pár bouřek. Přestože jej místní strašili s medvědy, cestu mu nezkřížili ani jednou.

„Ve vesnicích mě měli za blázna, že chodím sám. Skupinka co šla několik dnů přede mnou, medvěda potkala, mně se to nepodařilo, i když jsem jednou za bouřky spatřil medvědí stopu i trus,“ vypráví Maxim Jilík a je rád, že to má za sebou. Tvrdí, že to byl v souvislosti s terénem jeho nejtěžší trek, který kdy šel.

„Tyto horské pochody se mi ale zalíbily a je jisté, že ten další, v příštím roce, bude opět souviset s hornatým terénem. Ten je teď pro mě největší výzvou,“ naznačuje student nadcházejícího 2. ročníku Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, oboru Muzeologie.

Pochodový trénink se mu však bude náramně hodit. Od září totiž nastupuje jako člen aktivních záloh k 71. mechanizovanému praporu v Hranicích. Čtenáři Deníku se tak mohou těšit na to, že se od Maxima Jilíka třeba dočkají dalších zážitků z jeho putování krajinou.

Cesta hrdinů SNP:
Cesta hrdinů SNP je značená turistická cesta na Slovensku, která vede z Dukelského průsmyku na severovýchodu země až na hrad Děvín na západní hranici s Rakouskem. Její celková délka podle uváděných zdrojů kolísá mezi 750–770 kilometry. Částečně zasahuje i na území České republiky. Je pojmenována podle Slovenského národního povstání (SNP). Cesta hrdinů SNP je nejdůležitější turistická trasa na Slovensku. Prochází většinu oblastí Slovenska, kde probíhaly významné akce Slovenského národního povstání a při osvobozování Slovenska v letech 1944 a 1945. Cesta je značená červeným turistickým značením a po většinu trasy je totožná s Evropskou dálkovou turistickou trasou E8.