V masopustních obchůzkách či karnevalech dominuje veselost, bujarost, hodování, průvody masek a především hry porušující zaužívané normy konání a morálky. Tuto uvolněnost je možné spojovat s vědomím brzkého, nastávajícího půstu, přicházejícího s křesťanskou Popeleční středou.

Podstata obyčeje však sahá do daleko starších dob. Od nepaměti doba končící zimy a nastávajícího jara přirozeně aktivizovala lidi. Obchůzky a praktiky tohoto období měly tak i magické poslání – šlo především o zabezpečení úrody a celkového hospodářského charakteru.

Ojediněle magické prvky tam můžeme dodnes vystopovat – například se v masopustních slavnostech objevuje rituální oběť (upalování mouřenína na chorvatském ostrově Lastovo) nebo konání (příklad vyskakování, aby narostly vysoké konopě, obchůzka s býkem či medvědem – zvíře plodivé síly apod.).

Nejde však o prvek omezující se jen na české země. Masopust se objevuje u různých národů a má pochopitelně svoje vlastní pojmenování. Románskými národy je nazýván karneval, germánskými fasnacht, jižními Slovany bela či sirna nedelja, východními Slovany maslenica, západní Slované mu říkají zapust, fašiangy, fašank či masopust.

Dříve se tento rituál prováděl jako nepominutelný výroční obyčej zařazený do pevných termínů, které se dnes mnohokrát porušují. Paradoxně se v řadě vesnic provádí například až po Popeleční středě, kdy by měl již vládnout půst, a tedy zákaz bujaré zábavy. Dnes však již všechny původní funkce obřadní s magickými cíli vytlačila funkce zábavná.

Pokud jde o regionální zvláštnosti, masopust se v České republice dodnes hojně pořádá především na východní Moravě, v jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. Jedny z nejkrásnějších masopustních obchůzek spojených s tzv. mečovými tanci se provádějí na Uherskohradišťsku, v obcích Komňa, Bystřice pod Lopeníkem a Strání. Ve Strání se u příležitosti masopustu ve dnech 12.–16. února koná již 23. ročník Festivalu masopustních tradic.

Pokud jde o pozitivní přínosy, jsou mnohé. Společné konání slavností přirozeně spojuje lidi, posiluje vědomí sounáležitosti a hrdost na domácí tradice, vede k tvůrčí kreativitě a utužuje povědomí o rodných kořenech.

Vzhledem k tomu, že oslava masopustu přestála již staletí, věřím, že přežije i do budoucnosti. Svědčí o tom i skutečnost, že od sedmdesátých let minulého století dokonce nabývá na masovosti. Alespoň na východní Moravě tomu tak zatím je.

Pavel Popelka