Za svobodna, v dobách První republiky, pracuje u zedníků v Brně jako nádeník. Ve svých 22 letech se vdává za Josefa Ježka, s nímž postupně vychovává tři dcery. Do jejich rodinného štěstí však v posledních dnech války krutě zasahuje osud. Manžel Josef se spolu s dalšími lidmi stává obětí leteckého bombardování Dolního Němčí. Paní Marie tak zůstává s malými dětmi úplně sama. A protože už se neprovdala, má se co ohánět, aby uživila rodinu. Po celý aktivní život pracuje v zemědělství a v roce 1965 odchází do důchodu. Nedává však ruce do klína a pomáhá s hlídáním vnuků. Nyní bydlí ve společné domácnosti s vnukem Josefem a jeho rodinou.

„Ráda poslouchala dechovky a luštila osmisměrky, ale špatný sluch a zrak jí to už nedovolují,“ přiznává vnuk Josef. Jejím koníčkem bylo v minulosti háčkování záclon a vyšívání. Do svých devadesáti let zastala práci i na zahrádce. A na čem si ráda smlsne? „Po dobrém jídle, a to není vůbec vybíravá, si dá skleničku piva. Sem tam požádá o štamprličku ferneta. Na žaludek, říká, je nejlepší ten citrus,“ prozrazuje s úsměvem Josefova manželka Radka. Co také neztrácí ve svém požehnaném věku, je smysl pro humor. Před třemi lety, v Dolním Němčí otevírali dům s chráněnými byty pro nesoběstačné a ona měla velký zájem o ubytování v něm. Když se tehdy ve svých 97 letech dozvěděla, že už mají obsazeno, prohlásila: „To nevadí, počkám si, až někdo umře, a pak se tam nastěhuju.“

V září žilo v celé ČR podle České správy sociálního zabezpečení 555 sto a víceletých lidí. Ve Zlínském jich žilo 36, z toho 31 žen a jen 5 mužů.
K přání pevného zdraví Marii Ježkové se připojuje také redakce Slováckého deníku.