„Karty jsem hrával od mala. Vždycky mě bavily i proto, že při nich člověk kromě štěstí a předvídavosti musí taky počítat. To souviselo se školou, kde byla mým nejoblíbenějším předmětem jak jinak než matematika,“ vzpomíná na své hráčské začátky Kolář. Karetních variací muž od mládí ovládal několik. Přesto mu k srdci nejvíce přirostl právě mariáš. „Umím spoustu různých her. Za královskou ale považuji mariáš. Tomu jsem věnoval i nejvíce času, ať už to bylo na internátě, vojně nebo v hospodách,“ podotýká hráč.

Před pěti lety nastal v Josefově karetním životě zvrat. Zúčastnil se totiž turnaje v Ostrožksé Nové Vsi, kde skončil druhý. „To nás nějak rozhoupalo a zorganizovali jsme další soutěž u nás v Boršicích. Po dvou letech jsme turnaje spojili a rozšířili na jeden velký seriál. Letos tak už třetím rokem pořádáme Slovácký okruh v mariáši,“ líčí počátky vzniku akce Kolář.

Zájem veřejnosti o karty a turnaje je podle něj na Slovácku velký. Proto o budoucnost sedmiměsíčního seriálu strach rozhodně nemá. „Hodně hráčů objíždí celý okruh, což je docela náročné. Klání pořádáme totiž zhruba každou druhou sobotu,“ upozorňuje boršický karbaník.

Mariáš není jediným Kolářovým koníčkem. Rád si zahraje i další společenské hry, jako například kulečník. „Stěžejní pro mě ale vždycky byly karty. Když se v Boršicích řekne slovo mariáš, hned si všichni vybaví Jožku Koláře neboli mě. Někdy se mnou ostatní ani nechtějí hrávat, protože by prý prohráli, “ dodává s úsměvem kartářský mág. Za nejdůležitější ale považuje zábavu a setkání s přáteli, které mariáš doprovázejí. „Taky se vždycky musí hrát o něco, i když ne vždy jen o peníze. Bez motivace by karty byly nudné,“ míní současný účetní, jenž na karty chodí zásadně s plnou kapsou drobných.