Kde lze hledat začátky uherskohradišťského festivalu Týká se to také tebe, jehož šestatřicátý ročník v neděli skončil?

Název vznikl už tehdy v začátcích podle jednoho ze snímků uherskohradišťského Studia amatérského filmu. Je to smysluplný festival, který nabízí něco nového, zajímavého, zvláštního a potřebného. Zvolili jsme si téma ekologické, tedy ochranu přírody. To je jedna z palčivých otázek týkajících se života člověka na zeměkouli.

Šestatřicet let je opravdu hodně dlouhá tradice. Kde se tady vzala? Hradiště a ekologie, to asi není úplně známé spojení.

Není to ale nic nového. V době před revolucí bylo téma ekologie v profesionálních sdělovacích prostředcích tabuizováno. Skrytě se zde nabízela možnost kritizovat tehdejší způsoby. Tenkrát se vytvářela velice angažovaná publicistika. Fundamentální základy položili členové již zmíněného Studia amatérského filmu, kteří se zabývali spoustou témat, jež životní prostředí popisovala.

V Hradišti tedy existovalo aktivistické podhoubí?

Ano, byli zde aktivisté, dobrovolníci i poučená veřejnost. Například publicista Josef Velek založil mládežnické hnutí Brontosaurus. To byli lidé, kteří pracovali naprosto nezávisle, svobodně a kriticky. Bez toho, aby poslouchali oficiální názory státní správy.

Dneska už je tato protirežimní rovina pasé, ekologie je spíše po proudu dnešní doby…

Po proudu právě moc není. Každý z autorů má vždy nějaký svůj názor. Není to tak, jak to bylo dříve, už zde není taková angažovaná konkrétní publicistika, ale spíše dokument. To je ale celosvětový jev. Kritické filmy zabývající se konkrétními problémy jsou ale i dnes navýsost publicistické. Řeší například, jak se zde špiní ovzduší, průmysl zanedbává očistu, jak je člověk schopen sám si podkopávat životní prostředí pod vlastníma nohama. Není to aktivní boj proti něčemu režimnímu, ale touha po řešení problémů dotýkajících se člověka jako součásti života na Zemi, ne jako tvoru nadřazeného přírodě.

Dnes se ale přece jen ekologie dostala do jakéhosi mainstreamu. Vídáme ji v televizi, děti se o ní učí ve škole. Je zde stále zájem veřejnosti i přesto, že ekologie je dostupná takřka všude?

Nemyslím si, že je zcela dostupná. Bohužel je transformovaná různými způsoby tak, aby byla jakoby srozumitelná pro všechny. Ale existuje spousta cest a cílů, které nejsou frekventovány, přestože jsou velmi důležité a určitě se nedostávají v obecné rovině ekologické výchovy ve známost. To je velký problém. Že je ekologie dnes na okraji zájmu, je věc spíše civilizační polohy a způsobu žití současného člověka. Lidstvo má pocit, že na planetě žije automaticky, že je mu všechno dáno a že si může dělat, co chce. Proto je dobře, abychom ekologické záležitosti připomínali a zdvihali varovně prst: pozor, když na to nebudeme myslet, můžeme mít zanedlouho dosti velký problém. Není to téma pro oficiálně pověřené odborníky, ale pro každého z nás.

Loni jste na festival pozvali známého rybáře Jakuba Vágnera, co za zajímavosti jste přichystali letos?

Tentokrát nás navštívil doktor Peter Áč, význačný fotograf zabývající se sladkovodními rybami. Pro publikum si přichystal půvabnou přednášku i s projekcí svých snímků. Kromě přehlídky soutěžních filmů a výstavy fotografií se od úterý konala i celá řada doprovodných akcí. Třeba ve středu byla Reduta doslova natřískaná lidmi, kteří měli možnost vyjádřit se k problematice kácení stromů ve Smetanových sadech. Trvalo to čtyři hodiny a nebylo možné se nějak dohodnout. Takže jde vidět, že zájem ze strany veřejnosti existuje.

Hlavním programem festivalu je soutěžní přehlídka amatérských i profesionálních filmů s ekologickou tematikou. Letos byly ceny uděleny sedmi snímkům. V kategorii amatérských filmů získal Velkou cenu – 15 tisíc korun snímek Romana Mlejnka nazvaný Poseidon – Podzemní labyrint. Ten se zabývá podzemním systémem nacházejícím se pod Adršpašsko-teplickými skalami. V třídě profesionálních filmů byli Velkou cenou Josefa Velka oceněni Lovci Červů od australského režiséra Randalla Wooda. Tvůrci z filmu o červech dokázali vytvořit vtipný příběh o vášni vědců z mnoha koutů světa. Cenu hejtmana Zlínského kraje obdržel maďarský režisér Zoltan Török za bohatou obrazovou přehlídku fauny a flóry na maďarských vodních tocích a plochách s názvem Divočina Maďarska – Vodní říše divů.