Černá mazlavá slast - povidla, patří stejně neodmyslitelně k české a moravské kuchyni jako svíčková nebo smažený kapr.

„Jenže kupovaná povidla se nemohou těm domácím vůbec rovnat,“ prohlásila sebejistě osmdesátiletá Marie Kováříková.

„Takové trnky jaké vaříme u nás v Břestku, v hypermarketech nekoupíte. Jsou černé jak noc, sladké jako med, voňavé a husté,“ nechal se slyšet Květoslav Trávníček, prezident břesteckého Spolku pro udržení tradic.

Někdejší vesnický kronikář, národopisec a spisovatel František Malík, duchovní otec veřejného vaření trnek a drncacího procesu v obci Slováckému deníku prozradil, že první vaření trnek se uskutečnilo v říjnu 1997.

Vaření trnek v Muzeu Na Mlýně v Dolním Němčí 4. září 2021 i s doprovodným programem.
Vaření trnek v D. Němčí přežilo, navzdory covidu. Takto vypadal 21. ročník

„V roce 1999 jsem si nechal k vaření trnek ušít pánskou modrou zástěru s rozporkem. Je prý jedinou v Česku i v Evropské unii,“ řekl s úsměvem František Malík.

Při jedné návštěvě v Praze odposlechl František Malík na stanici metra Můstek, jak si Pražáci vyprávěli, co všechno mají lidé na Slovácku jednoduché. Tak třeba, že zarazí nějakou trubku do suché švestky a ona jim z ní teče slivovice.

„Když se pan Malík z Prahy vrátil domů a vyprávěl nám tu historku, řekli jsme si, že ti, co ji vypustili z úst, jsou asi magoři. Ale nedalo nám to, zarazili jsme trubku do suchého trnkového stromu a ono to fungovalo. A zase ti Pražáci měli pravdu,“ řekl s šibalským úsměvem Květoslav Trávníček.

František Malík pak demonstroval, jak břestecký zázrak či trnka životabudič funguje. Když k jejímu suchému kmeni přiložil dospělý člověk štamprličku, začala z něj do ní kapat slovácká slivovice.

K dobré náladě návštěvníků a k ochutnávce trnkových specialit vyhrávalo trio Verde.