Kde vás letos při LFŠ zájemci o literaturu najdou, kde budete mít svou literární „stage“ ve dnech 29. července až 4. srpna a na jaké typy pořadů, z naplánovaných čtrnácti, se můžou těšit?

Ondřej: Náš Literární stan bude tentokrát ve ve středu parku, v těsné blízkosti velkého stanu Respekt. Jako každý rok je program složený tak, aby přinášel jak náročnější literaturu, tak oddechové a vyloženě zábavné bloky, což vlastně svým způsobem zrcadlí celkovou dramaturgii Letní filmové školy.

Jan: Návštěvníci se můžou těšit především na autorská čtení autorů, jako je Stanislav Biler nebo Pavel Klusák, ale důležitou roli budou hrát i diskuze se spisovateli, básníky a v neposlední řadě také s publicisty nad otázkami o současné kultuře jak v Česku, tak i celosvětově. Chceme otevřít dialog a ukázat, že aktuální literatura je dynamická a otevírá zajímavé otázky o dnešním světě. Že nepatří do starého železa, jak si někteří myslí.

Jarošovský pivovar je novým pivním partnerem Letní filmové školy
Jarošovský pivovar je novým pivním partnerem Letní filmové školy

Mohli byste vypíchnout jeden z vašich pořadů, na který se těšíte nejvíc?

Jan: Já se nejvíc těším a zároveň se trochu bojím rozhovoru, který povedu s publicisty Karlem Veselým a Janem Bělíčkem. Oba jsou výborní autoři jak článků, tak odborných knih, a jako jedni z mála u nás píšou o současné kultuře, ať už je to u Karla hudba nebo u Jana literatura, podvratně, do hloubky a hlavně ze společenského úhlu pohledu. Píšou skvěle o umění, které se zajímá o dnešní svět a hledá v něm významy. Což je hodně dobře, protože všude jinde už cítím trochu rezignaci.

Ondřej: Já vím, že to zní hloupě, ale letos se fakt těším úplně na všechny pořady – je to podle mě náš nejsilnější ročník. Dovolím si vyzdvihnout Terezu Matějčkovou a exkluzivní předpremiéru její knihy, která vyjde letos na podzim. Viděl jsem záznamy několika autorčiných přednášek a přijde mi fascinující, tak se těším, že ji konečně uslyším naživo.

Vzhledem k tomu, že se touto aktivitou zabýváte už nějaký čas, můžete říct, co vás na pohybu po literárním ledě nejvíc přitahuje?

Jan: U mě a myslím, že i u Ondry, je to fakt, že sám píšu. Publicistiku, poezii, scénáře a teď hlavně prózu. Psaní mě i živí. V podstatě nedělám nic jiného. (smích) Ale jsem taky nadšený čtenář a hltám vše, co jde. Takže je to kombinace obojího. Literatura je částečně můj život a pořádat akce, které se jí dotýkají, je šance, jak potkat zajímavé lidi se stejným zájmem. Některé navíc i obdivuju, takže jsou to inspirativní setkání.

Ondřej: Mám odlišné motivace pro psaní, čtení, organizování literárních akcí i jejich navštěvování. Obecně ale věřím, že má v naší společnosti literatura zásadní význam a snažím se jakkoliv přispět svou troškou do mlýna. Třeba hledáním způsobů, jak ukázat krásu literatury i lidem, které doposud míjí.

Určitě se to dá vnímat také jako snaha literaturu svým způsobem popularizovat, proč právě při Letní filmové škole?

Ondřej: Kultura v Uherském Hradišti je oproti městům srovnatelné velikosti nadmíru rozvinutá a živá. Z mého pohledu je tady ale literatura poměrně upozaďovaná. Filmovka je ideální příležitost, jak dostat do Hradiště přední české autorky a autory, jak vytvořit plnohodnotný literární program, který může být dostupný pro všechny přímo v parku, navíc zdarma a v rámci uvolněné atmosféry, kterou LFŠ každoročně zajišťuje. Neskromně si myslím, že je literární program na Filmovce to nejzajímavější, co se v Uherském Hradišti v rámci literatury každoročně odehrává.

Jan: Myslím, že se na filmovém festivalu hodně protíná cílovka s lidmi, které zajímají knížky. Na Filmovce se přeci jen promítají hlavně umělečtější filmy nebo alespoň ambicioznější filmy, které vyžadují soustředěnějšího diváka. Filmy milujem asi všichni, ale málokdo se o ně zajímá tak, aby jel na týdenní festival a pečlivě si vybíral, na co půjde. To jsou podle mě většinou ti stejní lidi, co čtou, nebo by minimálně číst začít mohli, a od toho tu jsme my je navézt na to zajímavé, co se v české i zahraniční literatuře děje. Někdo třeba zájem má, ale neví, kde začít.

Hora sv. Klimenta.
Pouť na Klimentek v Chřibech připomene Metodějova žáka, sv. Gorazda

Myslíte, že má Uherské Hradiště nějakou výjimečnou dispozici pro rozvoj literárního povědomí, v čem se právě v tomto městě nacházejí ideální podmínky pro literární osvětu?

Jan: To je něco, o čem s Ondrou hodně přemýšlíme. Oba jsme bývalí Hradišťáci, oba jsme tu studovali střední, takže svým způsobem je Hradiště bytostně spjaté s naším dospíváním a formováním. Jak Ondra zmiňoval, téměř se tu nedějí literární akce, což bychom rádi změnili. Věříme, že je v Hradišti spousta lidí, které by zajímal třeba menší literární festival.

Ondřej: Čtou tady lidi všech generací, i díky některým institucím, které výborně fungují. Všichni mí prarodiče chodili pravidelně do knihovny a četli jednu knihu za druhou. Vím, že už na gymplu většina mých spolužáků četla. Jediné, co tu vlastně zatím ze záhadných důvodů téměř neexistuje, je kontinuální a současný literární život – akce, komunita, lokální scéna s vlastními specifiky, nakladatelství a tak podobně.

Jakým způsobem se obecně staví současnost k literatuře u nás a ve světě? Jsou jí okolnosti a momentální nahlížení lidstva nakloněny více či méně? Kde literatuře pšenka kvete a kde se naopak nachází na okraji společnosti?

Jan: Myslím, že lidi obecně vnímají literaturu jako něco zastaralého a převládá pocit, že se moc nečte. Ale není to pravda. Lidí, co fakt aktivně čtou a o knížky se zajímají, je samozřejmě oproti třeba filmu málo, ale to tak bylo podle mě vždycky. Je zbytečné nad tím plakat a spíš bych jásal z toho, že lidi furt čtou, knížek tu vychází každý rok nespočet a některé i v nákladu desítek tisíc kusů. Literatura je podle mě dneska důležitá, jako byla vždycky. Dějou se v ní zajímavé a nové věci jak formálně, tak obsahově. Dneska se už nepíšou stejné knížky jako před padesáti lety, vyvíjí se témata a minimálně v zahraničí už se píše o současném světě a jeho unikátních problémech. U nás v ČR jsme bohužel ještě pořád trochu seklí na knížkách o minulém režimu, ale i to už se u některých jedinců mění a z toho mám radost. Cítím se ohledně budoucnosti české prózy i poezie optimisticky.

Ondřej: Za mě je česká literární scéna ve skvělé kondici a rozhodně se nenachází na okraji společnosti. Svým způsobem se tam do určité míry nachází poezie, protože i sbírky zavedených básnířek a básníků bohužel vycházejí v poměrně zanedbatelných nákladech. Pozitivní ale je, že to neznamená, že by současná česká poezie nebyla kvalitní. Právě naopak. V různých státech je na tom literatura různě, ale když člověk začne jednotlivé scény trošku studovat, zjistí, že všude se dějí opravdu zajímavé věci.

Jan Jindřich Karásek: Narodil se v listopadu roku 1997 ve Zlíně. Aktuálně dokončuje svá magisterská studia scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Psal články o kultuře a společenských tématech pro weby ČRo Radio Wave a ČT Art. V současnosti píše publicistiku pro časopis Heroine a Seznam zprávy. Literární eseje publikoval např. v revue Prostor a pro kurátorskou platformu Psí víno připravoval audio podcasty. V roce 2019 se stal laureátem Literární ceny Františka Halase. V roce 2020 mu vyšla debutová básnická sbírka Vyměřování vzdálenosti.

Ondřej Hrabal: Věnuje se především poezii – sbírky básní Nezkoušej se usmát (2019, JT's nakladatelství) a Racci (2020, JT’s nakladatelství), dále slam poetry (mistr ČR za rok 2018), próze, copywritingu, organizaci kulturních akcí (literární festival Inverze nebo Letní filmová škola) a hudbě (Bartleby). Spolu se svým slamovým kolegou Dr. Filipitchem vystoupil 16. listopadu 2019 na Letenské pláni na největší veřejné demonstraci od Sametové revoluce, které se účastnilo 300 000 lidí. Vystudoval filozofii a anglickou filologii na FF UP v Olomouci, potom anglistiku a aplikovaná ekonomická studia tamtéž. Mimo to absolvoval studijní pobyty na University of the Basque Country a University of East Anglia (filozofie a tvůrčí psaní). Je ředitelem nakladatelství Nugis Finem Publishing.