VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za štěstí považuji, když se lidé dobře baví

Kunovice - Lidový vypravěč Jožka Pavlíček z Kunovic má jeden velký dar. Když se objeví na prknech, co znamenají svět, nebo ve společnosti lidí vůbec, jako by někdo rozsvítil navíc ještě jednu žárovku.

3.1.2008
SDÍLEJ:

Jožka Pavlíček a jedna z jeho grimas.Foto: Zdeněk Skalička

Ačkoliv s humorem, který je solí života, projel s cimbálovými muzikami a dechovkami ze Slovácka křížem krážem Českou i Slovenskou republiku, mediální hvězdou se stát nechtěl. „Měl jsem několik nabídek od našich televizních studií. Ne že bych měl obavy, že v konkurenci vypravěčů neobstojím, ale upsat se těmto médiím jsem považoval za velice zavazující,“ svěřuje se Pavlíček.

I když v minulých dnech kolem něj doslova prolétly čtyřiašedesátiny, neměl chuť se za životem ohlížet. Jen prozradil, že k humoru ho přivedla rodinná tradice a obdiv k mluvenému slovu. Od své maminky dostal do vínku dar výřečnosti a maminka byla tou, která pro něj lidový humor objevila.

„Při svatbách a jiných vesnických slavnostech dovedla lidi náležitě rozveselit. Já začal obveselovat spolužáky a učitele imitováním Vlasty Buriana a dalších herců, ale také maňáskovým divadlem už jako žák první třídy. Nechci tajit ani to, že jsem byl hodně veselý a rozdováděný školák, za což jsem od učitelů trpěl,“ vrací se Jožka ve vzpomínkách do školních škamen a podotýká, že jako voják základní služby působil jako imitátor v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.

Lidovým vypravěčem se nestal proto, že se jím chtěl stát, ale z toho důvodu, že ho v roce 1978 přihlásil do soutěže lidových vypravěčů v Hluku jeho kamarád Josef Juřička.

„Nechci být neskromný, ale po tom hluckém klání, při němž jsem se vůbec poprvé dostal k mikrofonu v kroji, jsem začal jezdit a vystupovat s hluckou cimbálovou muzikou Dolňácko. Pak jsem na doporučení známého lidového vypravěče Poldy Fojtíka z Otrokovic jezdil po estrádách s Jožkou Severinem, ale i s brněnským Brolnem, s Valaškou, Mistříňankou, Vlčnovjankou, Stříbrňankou, Šohajkou, Bojany a desítkami dalších dechových orchestrů a cimbálových muzik nejen z Moravy, ale i z Čech. Ročně jsem absolvoval víc než sto padesát veřejných vystoupení,“ spíše konstatuje, než se chlubí Jožka Pavlíček.

Na lehkou váhu nebral ani osm stovek vystoupení, která absolvoval během necelých tří let na sklonku dvacátého století. Při takzvaných prodejních sálových akcích bavil s jedním nebo dvěma muzikanty koupěchtivé občany po celé naší vlasti.

S úsměvem dnes Jožka Pavlíček vzpomíná na přehrávky, které musel v minulosti každé dva roky absolvovat u brněnské agentury a nejednou i v Praze. Porotě, v níž byli muzikanti, tanečníci baletu a další umělci (za vypravěče tam byl Zdeněk Galuška), musel předložit písemně své lidové vyprávěnky a kromě toho dostal padesát otázek z politiky a stejný počet z kultury. Kdyby neobstál, s nepořízenou by odešel.

„Pro každou kapelu, s níž jsem jako vypravěč jezdil, jsem musel mít svůj vlastní program a zvlášť pro ni dělat přehrávky,“ vrací se Jožka ve vzpomínkách o čtvrt století zpět.

Od mládí byl obdivovatelem Zdeňka Galušky, Vaška Mlýnka a Poldy Fojtíka, kteří byli mezi lidovými vypravěči osobnostmi s mimořádným talentem. „Nikdy jsem jim z jejich vyprávění nic neukradl. Skutečné i neskutečné historky jsem odposlouchal nebo zaznamenal na diktafon mezi lidmi moravského Slovácka, od baběnek a dědáčků, pečlivě je přepsal do sešitů a některé vyprávěnky jsem podle své fantazie humorně upravil tak, aby je lidé poslouchali a neutekli ze sálu,“ naznačuje bavič se šibalským mrknutím oka.

Největším štěstím pro něj je, když jsou lidé veselí a dobře se baví. „Když se tu a tam objevím, byť i v menší společnosti, lidé mě hned zvou ke stolu a chtějí, abych jim vyprávěl vtipy nebo veselé příhody ze Slovácka. Dobrá pohoda mezi lidmi, smích a potlesk, jsou pro mě tou nejlepší odměnou,“ pochvaluje si vypravěč.

Na dotaz, zda je veselý a humorný i doma, odpověděl, že život není stále veselý, ale také ani smutný. „Řekl bych, že je tak trochu tragikomický. Ale na herce či vypravěče přijde nemoc, bolesti, má třeba rodinné trampoty a smutek. Diváka sedícího v hledišti to nezajímá, chce být baven. Když mi jednou dopoledne zemřela maminka a o nějaký rok později sestra, já měl večer vystoupení. Musel jsem diváky bavit a nemohl jsem jim říci, promiňte, zemřela mi matka nebo sestra,“ svěřuje se Pavlíček.

Sotva přijde mezi lidi nebo vstoupí na pódium a rozhlédne se po obecenstvu, vnitřně pozná, zda s ním posluchači naváží nebo nenaváží kontakt, kdy bude potlesk zasloužený a kdy ne. „Jak říkával můj kamarád Vašek Mlýnek z Kuželova, smítím huba neostará. Tož, ať se všichni smějeme i v tom nadcházejícím letošním roce. Do něj přeji všem čtenářům Slováckého deníku hodně zdraví a trochu toho lidského štěstí. Smích je kořením života, tak ať se s ním letos roztrhne pytel. Ostatně, dneskaj sme tady a zítra tu budem zas,“ směje se Pavlíček.

3.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Deník nám fandí

Nepropásněte! Fotoalba sportovců v pondělním vydání Deníku

V sobotu 20. ledna přijel kandidát na prezidenta Jiří Drahoš na Slovácko.
2 10

Jiří Drahoš: Ke Slovácku mám vřelý vztah

Titul Slovácký řízek vybojoval Radim Dvořáček

Za 39 minut a 25 sekund spořádal v sobotu dvě kila řízků letošní držitel titulu Slovácký řízek Radim Dvořáček. Přestože byl ze sedmi soutěžících nejdrobnější, váží jen 65 kilo, byl ze všech nejlepší. Loňský čas hodinu dvacet pět minut Martina Cetkovského, jenž titul neobhájil, výrazně zlepšil.

Slovácko zrychluje hru. V přípravě zdolalo Vítkovice 4:0

Slušná hra ozdobená přímočarými akcemi, po kterých padly všechny čtyřmi branky, spousta dalších nevyužitých šancí a nakonec jednoznačná výhra 4:0. To je výsledek sobotního přípravného utkání fotbalistů Slovácka, kteří na umělé trávě v Uherském Brodě jasně přehráli druholigové Vítkovice a zvýšili si sebevědomí před blížícím se startem jarní části HET ligy.

Čtyři kilometry obchvatu Uherského Brodu by měly stát půl miliardy

Obchvat Uherského Brodu je zase o krok blíže své realizaci. Zlínský kraj, respektive jeho odbor životního prostředí totiž dal městu souhlas se stavbou, má ovšem 27 podmínek, které musí město Komenského splnit.

AKTUALIZOVÁNO

Komplice Hradišťanky, která pašovala heroin, zatkla pákistánská policie

Pákistánské úřady zadržely komplice Hradišťanky Terezy H., u níž celníci na letišti v Láhauru našli před více než týdnem asi devět kilogramů heroinu. Informovala o tom ČTK s odvoláním na pákistánský zpravodajský server SAMAA, který zprávu zveřejnil v sobotu 20. ledna.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>