Se svým řemeslem sklízí úspěchy a rodinné firmě se daří čím dál lépe. Zásluhu na tom jistě má jeho láska a poctivost k ruční práci. Ta je totiž nedocenitelná. „Hodně lidí oceňuje kvalitní a jedinečné výrobky,“ říká s úsměvem Daniel Volařík.

Inspirací se řezbáři stal v dětství jeho dědeček, když mu kolem roku 1950 daroval krásného dřevěného koníka. Do podnikání se Daniel Volařík pustil ale až v roce 1993.

„Začal jsem sám a nebylo to jednoduché,“ vzpomíná podnikatel.

Ten dnes pracuje ve své dřevomodelářské dílně společně se svým synem Danielem a manželkou Jiřinou. Řemeslník se svými hračkami snaží navázat na tradici rodičů a prarodičů. Při výrobě se orientuje výhradně na přírodní materiály. Jeho houpací koníci jsou kombinací strojové a ruční práce. Právě díky ní je každá hračka unikátní.

Ruční práce zahrnuje třeba broušení, které určuje výsledný tvar koníka i jeho barvení. V dílně Daniela Volaříka používají zejména barvy, které nechají viditelnou kresbu dřeva, která je pak součástí výsledného vzhledu koně. Vůbec nejoblíbenějším je u dětí hnědák s černým sedlem.

Náročnost a délka výroby se podle výrobce u hraček různí a nedá se přesně určit. Jednoduché a nebarvené hračky zvládá Daniel Volařík vyrobit třeba i za hodinu. Na největšího malovaného koníka, který měří padesát tři centimetrů, je ale potřeba času mnohem víc. Někdy to trvá i několik dní. Jedinečnost každého výrobku podtrhuje samotný použitý materiál tedy dřevo. Právě práce s ním baví Daniela Volaříka na jeho řemeslu nejvíc.

„A třeba i to, jak se v dílně rozvoní pryskyřice, když vyrábíme z borového dřeva, které jí má hodně,“ dodává zručný řezbář, jehož houpací koníci oslovují děti nejenom u nás, ale také v rámci Evropy.

„Naše výrobky jsme vystavovali na veletrzích v Dubaji a Norimberku. Prodáváme do Německa, Rakouska, Francie, Itálie, Belgie,“ vyjmenovává Daniel Volařík. Vůbec nejvzdálenější destinací, kam zamířil jeden z dřevěných koníků, bylo ale Japonsko. „Za úspěch považujeme hlavně to, že lidé mají o jeho výrobky zájem a že se lidem a hlavně dětem líbí,“ dodává Daniel Volařík.