Že u sebe aktovku už nemám, jsem zjistil až po příchodu domů, popsal důchodce Vladimír Hanzlík svou zkušenost se ztrátou věcí v MHD.

Měl štěstí. Na radu jedné z řidiček kontaktoval dispečink, který pomocí vysílaček zjistil, že aktovka pana Hanzlíka je dosud včetně kompletního obsahu v jednom z vozů.

Případ se zapomenutou aktovkou však není nijak výjimečný. Ročně zapomenou cestující v prostředcích hromadné dopravy ve Zlínském kraji celkem na tisíce věcí.

„Ročně evidujeme kolem pěti set nálezů. Školních pomůcek, přezůvek, sportovních potřeb, hodně se ztrácejí peněženky, doklady. Jeden z cestujících letos zapomněl v našem vozidle i hotovost asi šest tisíc korun,“ upřesnila zaměstnankyně Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice Vlasta Patáková, která má přesnou evidenci nalezených věcí na starosti.

Na podzim deštníky, v zimě zase šály

Podobně jsou na tom i autobusoví dopravci. Podle mistra osobní dopravy zlínské pobočky ČSAD Vsetín Ivety Poláškové se v autobusech nacházejí většinou klíče, peněženky, mobily. Záleží i na ročním období.

„Pro podzim jsou typické deštníky. Pro zimu zas šály, čepice či rukavice,“ zmínila Polášková. Jednou prý zapomněl chlapec, který měl v rámci nějakého projektu pečovat o panenku, tuto hračku v jednom z vozů.

Zapomětlivé cestující mají i na Kroměřížsku. „Klasika jsou klíče, peněženky, ty teda většinou prázdné. Velmi často taky v autobusech zapomínají školáci tělocviky, nebo věci do plavání. Jednou nám dokonce cestující nechala ve voze i tašku s nákupem,“ uvedl dispečer kroměřížského KRODOS BUSu Jan Blažek.

Na Vsetínsku je to obdobné. „Pro rukavice, nebo pro věci z plavání si lidi moc nechodí. Před časem se nám ale podařilo vrátit jedné paní zlatý šperk, který v autobuse ztratila,“ zmínil ředitel osobní dopravy ČSAD Vsetín Oldřich Holubář.

Ta podle něj v půli listopadu cestovala autobusem do Přerova. „Zřejmě když jsem pomáhala jiné cestující s kočárkem, strhla jsem si řetízek se vzácným vltavínem,“ uvedla cestující v dopise dopravci. Na to, že šperk nemá, přišla až po vystoupení z autobusu.

„Skoro tři týdny jsem jej hledala po vesnici v domnění, že jsem ho ztratila cestou na autobus. Pak jsem náhodou cestovala stejným spojem, jel stejný řidič. Zeptala jsem se tedy, zda šperk náhodou někdo nenašel a on mi ho okamžitě podal,“ zavzpomínala cestující.

Z vedení ČSAD Uherské Hradiště se nepodařilo informace získat.