Pozvání přijalo několik odborníků na nacistickou propagandu v období třetí říše. Například německá publicistka a filmová historička Sonja Schultz mluvila o tom, že vedení nacistického Německa mělo na propagandu různé názory. Zatímco Adolf Hitler se domníval, že je třeba při ní myslet především na méně vyspělé obyvatelstvo a prvoplánové motivy neustále opakovat, Joseph Goebbels vsázel na podprahovou informaci spojenou se zábavou a napětím.

„Proto se za třetí říše točily filmy velice neohrabané i dobře řemeslně provedené. Vzniklo asi tisíc snímků, z toho sto propagandistických. Čtyřicet je dodnes zakázaných, nesmí se promítat bez zvláštního vysvětlení. Jsou velmi urputné, prostě hardcore," prohlásila Sonja Schultz.

Propaganda existovala také v tehdejším Československu, tato činnost se zde rozvíjela zvláště ve druhé polovině 30. let a vrcholila v krizovém roce 1938.

„Československá propaganda nebyla tak brutální a útočná, jako ta německá. Odpovídala demokratickému charakteru státu. Pramenila z kruhů dnes už zapomenutého Vojenského ústavu vědeckého. Jedním z nejvíce spolupracujících členů byl Karel Čapek," uvedl Karel Straka z Vojenského historického ústavu.

Československá propaganda měla podle něj zdůraznit Evropě, že armáda státu je připravena být důležitým členem protiněmecké koalice. „Tuzemští představitelé považovali propagandu za něco sprostého, nemorálního. Vždyť my přece vítězíme silou ducha a pravdy. Ministerstvo propagandy tedy vzniklo v Československu až v roce 1938, což bylo dost pozdě. Jediným ministrem byl Hugo Vavrečka, dědeček Václava Havla," doplnil zajímavost historik Petr Koura.