Premiéru tam měla rovněž jeho družina z ročníku 1993, která hocha přinesla do sálu tamního sálu Klubu sportu a kultury tradičně na ramenou. Mezi osmnáctkou chlapců byli také dva králové z předchozích let. Radim Podškubka a Přemysl Křeháček.Sehnat adepta do role mladičkého krále pro letošní jízdu ale nebylo vůbec jednoduché. „Chodili jsme po dědině a přemlouvali. Moc rodin jsme obešli. Nakonec se nám podařilo zlomit Honzíka Procházku,“ přiznává mluvčí a jeden z letošních osmnácti legrútů Jakub Maňásek.

Páťák Procházka se přiznal, že nabídku legrútů zvažoval dlouhé tři měsíce. „Chvilku se mi nechtělo, pak zase chtělo, nakonec jsem to ale vzal,“ usmívá se mladý král potutelně. První velká akce ročníku 1993 nakonec v sobotu dopadla ke spokojenosti všech, tedy jak se sluší a patří. Obligátním pochodem počínaje, přes předání kytice starostou Janem Pijáčkem mamince krále, až po vystoupení folklorního souboru Vlčnovjan za doprovodu tónů dechové hudby Vlčnovjanka a cimbálové muziky Čardáš.

Zdárný průběh měl program také díky Společnosti jízdy králů, která sobotní ceremoniál v podobě, v jaké jej lidé spatřili, vymyslela v době svého vzniku před dvaceti lety. Tím, kdo stál u jejího zrodu, byl Antonín Pavelčík, pětasedmdesátiletý dědeček současného krále a dlouholetý předseda Společnosti jízdy králů.

„Jízdě králů jsem se věnoval dávno předtím, než jsme v roce 1991 Společnost jízdy králů ustanovili. V roce 1954 jsem byl jako legrút královským jezdcem. Zažil jsem padesátá léta, kdy to bylo opravdu hrozné a zdálo se, že jízda králů nevydrží, protože ze strany komunistů byl vyvíjen nepříjemný tlak. Ustavili dokonce ideově řídící výbor stranických orgánů a chtěli nás svázat spoustou omezení, co musíme a nesmíme. Do kostela v žádném případě. Ale ta jízda to všechno přežila,“ říká Pavelčík a přiznává, že se o její přežití ve Vlčnově pokaždé někdo postaral.

„Vždycky se našla složka, která jízdu králů ve Vlčnově zaštítila. Jednou to byli fotbalisté, jindy SVAZARM (Svaz pro spolupráci s armádou – pozn. red.), doplňuje předseda jízdy králů.

Ten v královském sedle bude letos mít už svého třetího vnuka. „Když k němu legrúti přišli a oslovili ho, tak mě to moc potěšilo. Vždycky jsem chtěl mít totiž za krále syna, ale to se mně nesplnilo, protože jsem dělal ředitele Klubu sportu a kultury, a tak nebylo možné, abych měl zároveň i královského syna. Proto každý můj vnuk, který se rozhodne být králem, mi zároveň plní i sen a toto je už třetí vnuk. Ti dva předchozí kralovali v letech 1994 a 1999,“ říká na závěr Pavelčík.