Ani jeden z tehdejším pilotů už není mezi námi, nostalgicky tak mohl zavzpomínat jen třetí z tehdejší party – František Srnec. „Vlk, Svinka, Srnec. Říkali nám tehdy zvěřinec,“ směje se dvaasedmdesátiletý muž, který se sice společně se svými kamarády podílel na vývoji stroje, samotnou slávu při prvním letu však na vlastní kůži nezažil. „Let Kunovice mě tehdy na několik měsíců vyslal do Indie, takže jsem se s L-410 poprvé proletěl o měsíc později,“ vzpomíná Srnec. V dalších letech si to však bohatě vynahradil. Jen na L-410 nalétal téměř 10 tisíc hodin, zalétával také novější L-610. Konečnou podobu dnes už legendárního letadla František Srnec nespatřil v Kunovicích, ale v Paříži.

„Zpátky z Indie jsme se vraceli přes Paříž, kde jsem ji viděl na aerosalonu,“ vybavuje úžasnou podívanou Srnec, podle kterého se z kunovického turboletu stal postupem času bezchybný stroj.

„Létá po celém světě v těch nejextrémnějších podmínkách a snese opravdu úplně všechno. Nejvíce jich bylo tehdy vyvezených samozřejmě do Sovětského svazu. Když jsem viděl, v jakých podmínkách tam létá, tak mi ho bylo skoro líto. Ale zvládl všechno, ani minus 50 °C L-410 nezastavilo,“ smeká Srnec klobouk a přidává přezdívku, kterou si letoun pro svou univerzálnost a nezničitelnost vysloužil. „Říkali jsme mu létající traktor. A to v dobrém, samozřejmě.“
Dnes už bývalý pilot, který se v L-410 naposledy proletěl ve svých pětašedesáti letech, ještě prozradil jednu zajímavost. Synové všech členů „zvěřince“ se totiž potatili. „Můj syn létá v Dubai pro společnost Emirates s Boeingem 777, který pojme více než pět set cestujících. Mladý Vlk pilotuje u Travel service Boeing 737 a syn inženýra Svinky byl sportovním pilotem a momentálně pracuje v letecké vývojové firmě Pilatus ve Švýcarsku,“ dodal František Srnec.