Do pondělí 23. dubna můžete také jejich díla spatřit ve foyer uherskohradišťského kina Hvězda a opravdu velkou výstavu představí v sobotu v kongresovém centru staroměstského Kovo- steelu při příležitosti oslav Dne Země.

Co nejvíce ze všeho potřebuji, abych dokázal udělat detailní a kvalitní fotky opeřenců?

Hlavní je trpělivost. Samotné focení je třešinkou na dortu, zábavným koncem celé činnosti. Předchází tomu hledání lokality, sledování ptáků, stavění krytu. Navíc musí vyjít počasí.

Jak dlouho čekáte na záběr?

To je velice různé. Třeba loni jsme vyrazili do Maďarska fotit mandelíky. Ti u nás vůbec nežijí, na Slovensku je registrován jeden hnízdící pár a v Maďarsku už jich je trochu více. Po příjezdu jsme strávili čtyři dny přípravou. Prohledávali jsme dutiny stromů, zjišťovali informace od našich tamních přátel. Tak jsme si připravili terén a přijeli jsme tam na fotografování znovu za tři týdny. To už nám vzalo jen tři hodiny.

Jak se dá na ptáky kvalitně připravit? Co sledujete?

Většina těchto živočichů je čitelných. Mají své zvyklosti tady se krmí, tam si zase sednou, než vletí do hnízda. To všechno musíte zjistit. Pak čekáte, pozorujete a cvakáte spoušť. Po hodině fotografování už se můžeme mezi sebou v krytu normálně bavit, protože ptáci už za tu dobu poznají, že jim nehrozí žádné nebezpečí.

Jste spíše fotografové, nebo přírodovědci?

Od každého jsme si vzali tak půlku. Základem je samozřejmě kvalitní technika. Pracujeme s digitálními zrcadlovkami a dlouhými objektivy o ohniskové vzdálenosti 300600 mm. Biologické znalosti jsme získali jako samouci, používáme dostupnou literaturu a internet.

Je fotografování ptáků drahý špás?

Nejhrozivější položkou je samozřejmě pořízení techniky. Peněz v tom máme hodně, řekněme menší auto.