Její autorkou je kunovická Romana Habartová, etnoložka, publicistka, choreografka, vedoucí Odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje.

„Celý život se kromě jiného zabývám tradičním odíváním a rukodělnými dovednostmi. Doma jsem k tomu měla vhodné rodinné zázemí. Maminka, Marie Bartošíková, byla modistkou, návrhářkou, dámskou krejčovou se specializací na svatební šaty a večerní róby, posléze na lehkou i těžkou krojovou krejčovinu. Tatínek František převzal po svém otci profesi kováře a podkováře, a věnoval se i umělecké tvorbě,“ zmíní Romana Habartová.

Netají se tím, že rodiče byli jí i její sestře Janě příkladem svou pílí, pracovitostí, kreativitou a talentem, který každá z nich uchopila po svém.

„Já už od svých čtyř let jsem šila na šicím stroji a postupně jsem se věnovala rukodělným dovednostem. Až teď jsem zjistila, že za svůj život jsem vytvořila kolem stovky krojových návrhů. První rekonstrukce byly pro soubor Kunovjan a dětské soubory z Kunovic v 80. letech minulého století podle barevných litografií Wilhelma Horna z roku 1837, podle kvašů z roku 1814 nebo muzejních sbírek,“ vzpomíná Habartová a dodává, že svou roli v tomto zájmu sehrávala také blízká spolupráce s Marií Plachou, organizační vedoucí Kunovjanu, která se starala o kroje, na nichž se podílela právě Marie Bartošíková, ale i Marie Slaníková, krojařka všech hradišťských folklorních souborů a hradišťské družstvo Slovač.

K tomu dodává, že jejím snem bylo uspořádat výstavu krojových inspirací i módních návrhů inspirovaných lidovým uměním (připravovala výstavu Ach, ty ženy marnivé, která se ale nakonec neuskutečnila) a přála si vzdát tak poctu a úctu všem rukodělným tvůrcům, kteří se na náročné tvorbě tradičního oděvu (a nejen jí) podílejí.

A to se jí daří právě v průběhu konání výstavy Krojové inspirace napříč Slováckem, jejíž slavnostní akt umocňují písničky Ženského sboru z Kunovic a cimbálová muzika Burčáci, které kraluje Fanek Ilík. Oči návštěvníků obdivují na jednapadesáti figurínách v expozici podoby tradičního oděvu a jeho proměny v průběhu času (1814-1930). Srdce se nejednomu z hostů při pohledu na kroje roztepe, jiný zažívá určité vzrušení, další třeba pocit nostalgie.

„Nápad uspořádat výstavu v takovém rozsahu o Slováckých slavnostech vína a otevřených památek se zrodil v mé hlavě před rokem a půl. Těch jednapadesát v expozici dnes vystavených postav jsem svážela, doma po večerech či dovolené kroje obnovovala, doplňovala a do krojů postavy oblékala tři čtvrtě roku,“ prozrazuje autorka výstavy doktorka Habartová.

V Galerii Joži Uprky není podle jejích slov z těch 850 kusů jediný kus zapůjčený z muzejních depozitářů, z truhel nebo skříní prarodičů. Jedná se o nové textilie, rekonstrukce a kopie tradičního oděvu z let 1814 až 1930, na nichž pracovalo přes 50 tvůrců v letech 1981 do současnosti. A jim je touto výstavou vzdána pocta za jejich mimořádnou práci. Nabízí se skvělá příležitost sledovat naživo kroje, které mistr Joža Uprka zachytil na svých obrazech, až do 25. září 2019.