Naštěstí tenhle názor nepovažují za směrodatný Přátelé folkloru z Velehradu, kteří byli před dvaceti lety na podzim iniciátory prvních, ale také posledních krojovaných hodů ve 20. století.

„Když jsme pak po hodech jejich průběh hodnotili, řekli jsme si, proč pořádat hody v krojích jiných regionů či různě kombinovaných a ne v kroji velehradském, který se v naší obci přestal nosit počátkem minulého století,“ připomene časy svých prarodičů Evženie Úředníčková, jedna z iniciátorek Slavnosti obnovení velehradského kroje, který měl své zvláštnosti i svoji osobitou krásu.

Dokládá to dobovou pohlednicí poutního Velehradu z roku 1910, na níž je žena ve velehradském kroji.

„Nejvíce informací a materiálů pojednávajících o krojích našeho regionu jsme ale získali díky někdejší etnografce Slováckého muzea Uherské Hradiště Ludmile Tarcalové,“ loví v paměti Evženie Úředníčková.

Existenci kroje na Velehradě doložil známý odborník na lidovou kulturu, pedagog kyjovského gymnázia a etnograf Josef Klvaňa, jehož největší přínos spatřují odborníci v práci Lidové kroje na Moravském Slovensku.

„V knize pojednal i o velehradském kroji, který zařadil do typu kroje dolského čili dolňáckého, do podskupiny velehradsko-spytinovské. Do knihy zařadil kromě Velehradu ještě dalších 14 obcí z Uherskohradišťska a Zlínska,“ objasňuje Evženie Úředníčková.

Od vzniku myšlenky o obnovení velehradského kroje z roku 2000 uplynul necelý rok, než k jeho přivítání do života došlo. Jen přátelé velehradského folkloru vědí, s jakými problémy se potýkali, a co vrásek na čelech jim přibylo, než se jim tři páry krojů podařilo nechat zhotovit.

„Nejprve jsme museli zajistit výrobu kašmíru, pak jsme v širokém okolí sháněli zkušené švadleny, krejčí, vyšívačky, kloboučníky a obuvníky. Ne u všech jsme ale s naší požadavkem uspěli, takže poděkování patří všem těm, kteří se na zhotovení nových krojů, podle těch dávných, podíleli,“ vysekne jim poklonu Evženie Úředníčková.

Zrekonstruovaný velehradský kroj není oblečení na každý den. Proto se v něm Velehradští, kteří jej při různých příležitostech nosí, cítí skutečně jinak. Svátečně.

„Slavnost obnovení velehradského kroje, se uskutečnila 22. září 2001 ve Slovanském sále ústavu Vincentina ve Velehradě, dnes Stojanova gymnázia. Tenkrát jsme široké veřejnosti představili po třech párech ženáčských, svátečních a letních krojů,“ líčí přivítání velehradských lidových oděvů do života Evženie Úředníčková a souhlasně ji s radostí přikyvují Přátelé fokloru z Velehradu.

Neskrývají radost nad tím, že za dvacet let těch omlazených krojů mezi velehradskou mládeží i dospělými několik párů přibylo.

Ani všemocná paní móda se na vzhledu těch obnovených dávných velehradských krojů ani po sto letech nikterak neprojevila. Je to dáno i tím, že lidové oděvy, které se v obci nosily od 18. do počátku 20. století, jsou vlastně kulturním dědictvím, jehož je potřeba si hluboce vážit.