Za teplého a slunečného počasí se jí zúčastnilo bezmála sto farníků z Velehradu a okolních vesnic, řeholnic z velehradské Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, studentů Stojanova gymnázia Velehrad, z nichž většina vezla na vozíčcích hendikepované obyvatele z Domova pro osoby se zdravotním postižením Kopretina.

Účastníci křížové cesty, jejíž strůjcem bylo Stojanovo gymnázium s kaplanem P. Radimem Kuchařem, se sešli u kašny na Stojanově nádvoří, ale k zahájení její pobožnosti se přesunuli pod velký dvouramenný papežský kříž sv. Jana Pavla II.

Od něj pak v čele s kaplanem P. Radimem Kuchařem a hlavním vychovatelem gymnázia Tomášem Chytkou, hrajícím na kytaru, vyrazili farníci, střídající se v nesení velkého dřevěného kříže ke čtrnácti zastavením ve Velehradě i po dvoukilometrové Mariánské poutní cestě, která je určena pěším i cyklistům.

Zdobení kraslic ječmennou slámou je velký dar, říká Taťána Malinová
Zdobení kraslic ječmennou slámou je velký dar, říká Taťána Malinová

„Modlitba u každého ze 14. zastavení byla jiná a zaměřena byla také na současnou dobu. Dotkla se okrajově i války na Ukrajině a krátkého rozjímání,“ svěřil se P. Radim Kuchař.

Účastníkům křížové cesty osvětlil, proč se křížová cesta koná už několik let s krátkým předstihem před Velkým pátkem,

„Naši studenti totiž ve středu odjíždějí na velikonoční prázdniny, takže by se nemohli křížové cesty v poutním Velehradě zúčastnit,“ dodal páter Kuchař.

K modlitbě na čtrnácti zastaveních křížové cesty poutníkům nepomáhaly obrazy, jaké jsou v posvátné bazilice, papežský kříž před poutním chrámem, Mariánský morový sloup s hrobem sv. Rozálie a sochami světců, kaplička se soškou Pražského Jezulátka, kterou Velehradu věnovali francouzští poutníci, anebo na Mariánské poutní cestě kamenné sloupy s hlavicemi, na nichž jsou reliéfy zobrazující růžencová tajemství. U nich si věřící postupně připomínali cestu Ježíše Krista, kterou nesl svůj kříž od soudní budovy Pilátovy až k místu jeho ukřižování.