Ještě aby ne. Vždyť za půldruhé hodiny sem má dorazit skupina jezdců na koních a vyzvednout si zde Přemysla Polácha. Krále Přemysla.

S nazdobením jeho kobyly Mikyny má plné ruce práce několik lidí. Kůň má již hřívu spletenou do copánků svázaných bílými mašličkami a spokojeně se krmí senem z proutěného košíku. Na trupu mu přibývá jedna barevná papírová růže za druhou.

Král Přemysl vše bedlivě kontroluje. Zatím není oděn v ženský kroj, ale černé sportovní oblečení. Říká o sobě, že je sportovec tělem i duší. „To křupne,“ konstatuje, když jedna ze zdobících žen vyleze na plastové štokrle, aby na koně lépe dosáhla. Zanedlouho se ukazuje, že měl pravdu.

Vystrojit koně na jízdu, to není jen tak. Hlučané kvůli tomu sestavili třístránkový prospekt o šestnácti krocích a množství názorných fotografií. Něco jako plánek k sestavení nábytku jedné švédské společnosti. „Horní dva špagáty připneme kolem krku. Spodní špagát připevníme k popruhu sedla s ohledem na to, aby špagáty byly volné a kůň mohl volně nakračovat,“ zní první dva pokyny královské příručky, která finišuje připevněním ozdobného srdce. „Ještě chviličku,“ konejší Přemyslův otec Martin Polách kobylu, která viditelně znervózněla. Možná kvůli krušpánku, který jí právě připevňují na ohlávku.

„Dá se říct, že jsem z folklorní rodiny. Můj otec dlouhá léta primoval místní cimbálovou muziku Dolňácko,“ prozrazuje pan Polách, který jízdu králů jel dvakrát – v letech 1990 a 1993. To jeho žena Radmila se se zákulisím prastaré tradice letos seznamuje poprvé. Do Hluku se přivdala z nedalekého Slavkova. „Ranní chystání je náročné, počasí vypadá všelijak. Jsme nervózní,“ přiznává. „Ale jakmile vyjdeme ven, bude to fajn.“

Že chce vést královskou družinu jí syn oznámil před půl rokem. „Od té doby jsme se na tuto slavnostní chvíli pomaličku připravovali. Ze všeho nejdříve jsme mu samozřejmě tradici osvětlili a seznámili ho s tím, co jej čeká. Nebyl proti a my jsme za to rádi,“ svěřuje se králova matka. „Také jsem si prošel hlucké zpravodaje, kde jsem viděl své předchůdce,“ přiblížil své studium jízdy Přemysl.

Nastal čas oblékání. Král mizí ve vinném sklepě, kde si jej berou do parády dvě oblékačky. Nejprve kordulka s rukávci, pak suknice, na hlavu čepení s dlouhými mašlemi a na konec krajkovaný obojek kolem krku. To je letošní král! Po desítkách záblesků fotoaparátů nasedá na koně. To už se ale otevírají vrata průjezdu. Čekají za nimi mladíci na koních a dav přihlížejících. Jízda králů začíná.