Chápu slova chirurga, který nechce nebo nemůže vzít na sebe riziko, že komplikace z krvácení pacienta mu mohou způsobit potíže.

Už na zváženou je, jestli neměl odborník poskytnout fundovanou radu, kde a jak situaci řešit. Vyslání do Zlína, kde pohotovost nefunguje, byla planou střelbou mimo cíl. Pokud pohotovost není v provozu, je to první chyba systému a reformy zdravotnictví.

Pro podobné případy by měl být zajištěn lékař, specialista, který by byl ochoten poskytnout odbornou pomoc po zkontaktování telefonem. Úplně nejlepší by ovšem bylo zřízení noční pohotovostní služby. Nedovedu si totiž představit, kdyby bylo zranění v ústech ještě vážnější.

Nevím také, jak by pomoc lékařů vypadala, kdyby onemocnělo dítě v rodině nebo pacient, který nevlastní automobil. Rady lékařů na vyhledání pomoci mi příliš důvěry ve funkční systém nedávají. Přesto jim nemám nic za zlé. Chápu, že reforma a podmínky ve zdravotnictví jsou i pro ně obtížné. Nicméně – nechat pacienta absolvovat několikahodinové pátrání po pomoci, to nelze rovněž přejít mlčením.

S podobným zážitkem jistě nejsem sám a o podobných situacích zákonodárci a krajští zřizovatelé zdravotnických zařízení bezpochyby vědí. Bylo by dobré, aby se probrali z nečinnosti a situaci konečně řešili. Anebo se stále čeká, až počet mrtvých přesáhne normy, jaké platí například v armádě?