Knihy zemřelých šly na dračku

Veškerá díla autora jdou po jeho smrti totiž doslova na dračku, z čehož zařízení právě těží knihovnám se rozšiřují řady čtenářů, knihkupectvím se zase navyšují zisky.

Loňská vražda spisovatelky Simony Monyové nebo nedávný skon exprezidenta Václava Havla vyvolaly v lidech doslova čtenářskou mánii.

Na pultech knihoven či obchodů ve Zlínském kraji se příliš jejich tvorba či publikace věnované jejich osobnostem neohřály.

„Zájem byl hlavně o Havlovy hry nebo také vzpomínkové publikace. Museli jsme žádat o dotisky,“ potvrdila například Blanka Lekešová z luhačovického knihkupectví.

Co se týče Monyové, zákazníci byli vytrvalí až do konce roku.

„Měli zájem o její veškerá díla. Mohli bychom být rádi, ale takový přístup lidí mi hrozně vadí,“ řekla Jaroslava Zabloudilová z kroměřížské prodejny Kanzelsberger.

Ostatně prodejce ve Zlínském kraji podle zjištění Deníku vyšší obrat dosažený tímto způsobem příliš netěší.

„Je to morbidní. Přijde mi to až jako hyenismus, když vidím, jakým způsobem čtenáři projevují zájem o knihy autora po jeho smrti,“ zlobí se Zabloudilová.

Přesto, že publikace zesnulých autorů jdou na dračku, mnohé knihovny odmítají vycházet vstříc rozmarům svých čtenářů.

„Nepodléháme jejich vkusu a jednu knížku nepořizujeme třeba desetkrát. Kdo chce, musí si vždycky prostě počkat. Za půl roku zájem opadne a co bychom pak s tolika stejnými knihami dělali,“ vysvětlila ředitelka Knihovny Kroměřížska Šárka Kašpárková.

Za pravdu jí dává i fakt, že zájem o obě zmíněné zesnulé osobnosti už v těchto dnech upadá.

„Zákazníků opět chodí žalostně málo. Evidujeme rapidní pokles, přičemž jsme ještě literaturu kvůli zvýšené dani z přidané hodnoty nepřeceňovali,“ uzavřela Blanka Lekešová z luhačovického knihkupectví.

Je to smutné, říkají

Nad novými čtenáři mohli jásat také například v uherskohradišťské knihovně. Ale nejásali.

„Je to smutné. Tvorbu si najednou začnou půjčovat také ti, co díla těchto autorů nikdy do rukou nevzali,“ říká tamní ředitel Radovan Jančář. Podle něj je zajímá jenom tragédie. Dokládá to na příkladu Simony Monyové.

„Jeden můj kamarád od ní nikdy nic nečetl, přesto si jednu její knihu vypůjčil. Počítal s tím, že jej bavit nebude, ale chtěl to prostě zkusit,“ konstatoval ředitel.