„Před časem jsme skutečně možnost exekuce začlenili do podmínek k půjčování knih. Návštěva exekutorů hrozí lidem, jejichž dluh vůči knihovně se vyšplhal ke dvěma tisícům korun. Prozatím jsme ale ani jednou nemuseli tímto způsobem u dlužníků zasahovat,“ sdělil Jančář.

Podle jeho tvrzení je novinka v půjčovním řádu více než efektivní. „Na toto upozornění operativně reaguje asi sedmdesát procent čtenářů, kteří obdrží upomínku,“ odhadl ředitel knihovny.

To, že hrozba exekuce je účinným lékem na nedůslednost, potvrdil i třicetiletý Roman Pavlaštík. „Několikrát jsem datum vrácení knih také překročil a zbytečně jsem pak vracení knih neodkládal. Setkat se s exekutory se mi kvůli nepořádnosti určitě nechce. Kdybych knihu ztratil, raději bych ji koupil v obchodě nebo objednal přes internet a neponechal věci náhodě,“ přiznal Pavlaštík.

Zástupci knihovny tvrdí, že exekuce je až poslední možností k „umravnění“ čtenářů. „V každém případě jsme pro rozumnou domluvu. Pokud někdo knihu ztratí, pak ji může zaplatit nebo koupit v obchodě a předat nám ji. Razantnější postup je na místě u lidí, kteří se zapírají nebo je nemůžeme zastihnout v místě jejich bydliště. Největší komplikace máme s klienty, kteří odjedou dočasně nebo dokonce trvale do zahraničí a knihy do knihovny nevrátí,“ podotkl Radovan Jančář.

Někteří oslovení exekutoři považují dvoutisícovou hranice za dluh jako velmi tolerantní. „Provádíme exekuce i za nižší dlužné částky. Jedná se například o nedoplatky za parkovné nebo jízdné ve veřejných prostředcích. Úroky z prodlení mohou za několik let výrazně narůst a případ musí řešit exekutor. Dlužníci si neuvědomují, že i malé částky chybí organizacím v účetnictví a na případné dluhy pak doplácí zodpovědní pracovníci společností a institucí. Exekuci kvůli dlužné knize si ale za dobu své praxe nepamatuji,“ sdělil uherskohradišťský exekutor Pavel Hanáček.