Stane se tak poté, co vajíčko matky oplozené spermiemi otce je přeneseno do dělohy jiné ženy. Ta tak většinou za úplatu pomůže dvojicím, kde partnerka ze zdravotních důvodů nemůže dítě odnosit.

„Takzvané náhradní mateřství, které u nás není zákonem zakázáno, ale není ani oficiálně povoleno, podporujeme od roku 2004. Tehdy nás o to požádal první pár. Přiznáváme to asi jako jediné zařízení v republice. Dosud se snažíme pomoci jedenácti párům, kde žena, obvykle protože nemá dělohu, nemůže dítě odnosit. Má však vajíčka, a pokud její partner přidá sperma, může jejich genetického potomka odnosit po umělém oplodnění jiná žena. Narodili se tak už dvě děti a další čtyři náhradní matky jsou teď těhotné,“ podotkl ředitel Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie David Rumpík.

Problematika celého procesu je podle něj zejména právní. „Jde hlavně o to, že jako matka je podle legislativy brána vždy žena, která rodí. Pokud se pak rozhodne, že dítě genetickým rodičům nepředá, nikdo ji k tomu nemůže přinutit,“ nastínil.

Jinak genetičtí rodičové dítě získají tak, že se ho náhradní matka zřekne, a tím pádem připadne genetickému otci, tedy „majiteli“ spermie.

„Zájemci nám proto bezpodmínečně musí donést potvrzení od právníka, že vědí o všech možných právních rizicích, která mohou nastat,“ řekl Rumpík.

Zároveň upozornil, že náhradní matku si musejí rodiče sehnat sami. „Také se mezi sebou musejí tito tři lidé domluvit na případném finančním vypořádání. Do toho nijak nezasahujeme, ale údajně se pohybuje okolo 250 až 500 tisíc korun,“ poznamenal.

Klinika prý ví, proč se od těchto dohod drží stranou.

„Nechceme, aby nás někdo napadal, že obchodujeme s dětmi. Neděláme to, abychom nějak vydělali, doplatek za výkony u nás je stejný jako u běžných případů umělého oplodnění. Jde nám hlavně o pomoc jinak beznadějně neplodným párům,“ dodal.

Klinika tak prý například nepomůže modelce, která je sice schopna dítě odnosit, ale nechce si těhotenstvím zkazit postavu.

Rumpík podotkl, že má informace o tom, že na náhradním mateřství se podílejí také další kliniky v republice, ale moc se o tom nemluví.

„My právě chceme v tomto ohledu prosadit, aby takováto mateřství nevznikala pokoutně. Proto jsme toto téma prosadili i na sympozium, které se uskuteční v pátek a v sobotu v Praze, a na kterém budou zastoupena jednotlivá zařízení reprodukční medicíny. Legislativu stát zřejmě vzhledem k politické situaci hned tak nezmění. Chceme proto, aby byla stanovena alespoň oficiální pravidla stanovená odborníky,“ nastínil Rumpík.

Také podle předsedy České gynekologické a porodnické společnosti Vladimíra Dvořáka je otázka náhradního mateřství spíše etická a právní.

„Není v tom medicínský problém. Zejména jde o vztahy náhradní rodičky a dárkyně vajíčka,“ poznamenal Dvořák. „Rozhodně by bylo dobré, pokud by to lépe bylo ošetřeno zákonem a nějak oficializováno,“ dodává Dvořák.

Právě na možný střet se zákonem upozorňuje Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který je odborníkem na zdravotnické právo. „Zařízení by mohlo mít problém. Postup totiž není možné zařadit mezi postupy asistované reprodukce, které předvídá zákon,“ míní Dostál.

Podle ředitele zlínské kliniky Rumpíka se na náhradní mateřství v řadě zemí dívají různě. Například v některých státech USA existují oficiální seznamy náhradních matek a různé kliniky jsou na to dokonce komerčně zaměřeny. Podobně tomu je v Belgii či Holandsku. Naopak v Itálii je něco takového doslova zakázáno.