Zmatené pohledy. „Hoří! Hoří! A před hodama!" ozve se lamentování starší paní, která právě vybíhá z domu na ulici. Jako na potvrzení jejích slov se ozve houkání. Kolem udivených obyvatel rychle projede známé červené auto s modrými majáčky. Opravdu hoří? Ale kde?

Odpověď přichází vzápětí. Z místní základní školy vybíhají houfy dětí doprovázené učiteli. Požár ve škole? Z oken i dveří se valí kotouče bílého dýmu. Smrdutý kouř z budovy uniká všemi možnými otvory, venku se jej zmocňuje vítr a rozptyluje ho po okolí. Pach síry, slabý, ale přesto jasně rozpoznatelný, se vznáší v bezprostřední blízkosti školy. Horněmčané postávají na chodnících, ne všichni se však tváří vyděšeně. Někteří vědí.

Auto horněmčanských dobrovolných hasičů je o okamžik později následováno dalšími vozy. Přijíždějí dobrovolné sbory z Boršic u Blatnice a Slavkova. Řadí se před školu a ihned z nich vyskakují hasiči v „plné polní". Nikdo se však nesnaží vniknout do budovy, nikdo panicky nepobíhá po okolí ani se nepokouší natahovat hasicí hadice. Chvilka klidu napovídá, že nejde o požár. I neinformovaní přihlížející již vědí, oč jde. Strach a úzkost v jejich tváři střídá zvědavost. Hasičské cvičení.

„Už jedou další!" vykřikuje asi třináctiletá dívka, která si vše točí na mobil. Oči má navrch hlavy. Skutečně přijíždějí další dvě červená auta, parkují, houkání utichá, ale modré majáčky stále blikají. Všichni nedočkavě hledí, co bude dál. V mžiku se to dozvídají. Hlouček hasičů před vchodem si nasazuje masky a dýchací přístroje. Ve škole někdo zůstal.

Skupina krotitelů požárů otevírá dveře, ven se dere jako kaše hustá mlha. Vevnitř není vidět na krok, přesto se uniformovaní bez váhání vrhají vstříc bílému peklu. Oblaka mléčné barvy se povalují v celé budově, schodiště je zatarasené. Zábrany z krabic napodobují skutečné závaly, k nimž by došlo při částečném zřícení budovy. Místní pozorují vchod do školy, v němž hasiči zmizeli. Minuta. Dvě. Napjaté ticho.

Prosklené dveře se otvírají a hasič v signální vestě vynáší ven dívku. První zachráněná! Za vteřinku záchranáři postupně vynášejí další tři děti. Trhavě se nadechují čerstvého vzduchu či se slabým kašlem zbavují štiplavého kouře v plicích. Hasiči se vydávají dovnitř, aby uklidili spoušť, otevírají okna i dveře dokořán a dým pomalu slábne. Atmosféra se uvolňuje.

„Čekali jsme tam hrozně dlouho, skoro půl hodiny uvnitř v tom dýmu, ale jinak to bylo zajímavé," líčí své zážitky jedna ze zachráněných, Aneta. „Já jsem o tom všem věděla dopředu, taťka je totiž hasič," přiznává Anetka. Stejným způsobem se o akci dozvěděla i část obyvatel obce. „U nás v rodině jsou skoro všichni hasiči, tak jak bych to mohla nevědět," říká se smíchem jedna z přihlížejících. Většina obyvatel však o plánovaném cvičení neměla tušení. „Opravdu jsem myslel, že někde hoří," svěřuje své pocity mladý muž ženě stojící vedle něho.

Podobná cvičení a akce pro děti podle slov Antonína Lukáše, jednoho z dobrovolných hasičů z Horního Němčí, probíhají každý rok. Této konkrétní ukázky hasičského zásahu se zúčastnilo 26 lidí v pěti jednotkách, které přijely z Horního i Dolního Němčí, Slavkova, Boršic u Blatnice a Březové.

Související Hasiči v Horním Němčí nacvičovali zásah po částečném zřícení školy

Autor: Andrea Gabrielová