Ta z kukuřičného šustí neboli z listenů obalujících kukuřičné klasy, které jsou pro zemědělce odpadem, tvořila před zraky lidí nejrůznější figurky a zvířátka.

Na vánočním jarmarku v Uherském Hradišti se v rukou držitelky Ceny Vladimíra Boučka Františce Snopkové šusťáčkové postavičky nerodily, ale ten, kdo navštívil její stánek, určitě nelitoval. Všechny ty lehounké figurky vytvořené jejíma dovednýma rukama přímo vyzařovaly nesmírnou trpělivost, bez které se snaha o krásu neobejde. Mnoho návštěvníků si z jejího stánku na vánočním trhu odnášelo když ne nějakou figurku, tak alespoň inspiraci pro vlastní tvůrčí činnost.

„Tu jsem hledala po skončení mateřské dovolené před bezmála třiceti lety ve středisku Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) u paní Hermanové Prachařové z Polešovic. Ta mě do tajů figurek ze šustí zasvětila,“ vzpomíná Snopková, kterou od útlého dětství bavily ruční práce. „Mojí první figurkou byl andělíček na zavěšení a dodnes ho doma opatruji,“ přiznává Snopková. Ale k tomu, aby mohla šusťové figurky pro tehdejší ÚLUV dělat, musela se při jejich tvorbě hodně učit, přemýšlet a vymýšlet stále nové, originální postavičky.

Každý její výrobek je zdařilým originálem

„Poté, co středisko ÚLUV po roce 1989 zaniklo, jsem se stala osobou samostatně výdělečně činnou a figurky ze šustí dělám na živnostenský list,“ svěřuje se zpracovatelka kukuřičného šustí, se kterým pracovaly již naše babičky. Ona se k této tradici před osmadvaceti lety vrátila.

Každá figurka je originál a rodí se už na jaře na polích, kdy se kukuřice vysévá. Před jejím dozráním si musí tvůrkyně vyhlédnout vhodné pole, pak pro ni přijdou ty pravé žně. „Z kukuřičných klasů, které neprošly kombajnem, musím nasbírat šestnáct pytlů šustí, nechat je řádně vysušit. Sířením se pak listy konzervují, aby nezplesnivěly,“ prozrazuje Snopková.

Její postavičky jsou rozsety po celém světě

Každý lístek šustí se podle ní hodí na něco jiného. Na hlavičky figurek je potřeba jemnější, na sukýnky hrubší a širší. „Vlásky na klučičích postavičkách jsou z kukuřičného vláší, které se nadrobno nastříhá, hlavičky panenek barvím nahnědo,“ prozrazuje tvůrkyně šusťových figurek, která přísně střeží čistotu jejich provedení. Podotkla, že udělat je stojící není až tak složité, ale dát jim ten správný pohyb, odpovídající jejich činnosti, kterou dělají, to je kus umění.

Kolik těch lehounkých figurek ze šustí Snopková za osmadvacet let vytvořila, nikdy nepočítala, stejně jako nesečte za ta léta závratnou sumu pohybů jejích rukou při oživování panáčků, panenek a zvířátek ze zlatých listů kukuřičných klasů. Ví však, že ty její figurky jsou snad po celém světě.

„Těší mě, že jsem naučila dělat figurky ze šustí dceru Eriku a mnoho žen při kurzech ve Slováckém muzeu nebo dětí ve školách. V minulých dnech jsem vedla kurz v Otrokovicích,“ přiznává Snopková. Za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby ve specifickém oboru práce s přírodním materiálem, kukuřičným šustím, jí město Uherské Hradiště udělilo v roce 2006 Cenu Vladimíra Boučka.