Dnes v místní základní i mateřské škole totiž kvůli stávce učitelů zůstaly dveře uzavřeny. Telefonuji proto řediteli školy.

„Prosím vás, já už k tomu nemám opravdu co říct. Když jsme v pondělí zveřejnili, že budeme stávkovat, volali mi spousta novinářů, i z televize. Všechno podstatné už jsem řekl, “ říká momentálně mediální celebrita z donucení Pavel Jančář.

Unaveným hlasem pak jen stručně dodá, že se dnes cítí pouze jako úředník, který musel vše zorganizovat, protože jeho kantoři jen využili svého práva, a on že je dnes ve škole jen proto, aby ji zabezpečil.

A tak pořizuji pár venkovních fotek s ředitelem uvnitř, a snad, aby mi aspoň někdo tam nahoře zvedl náladu, ze sychravého mlhavého rána se v moment, kdy pořizuji první fotku, stává ráno slunečné.

Vycházím tedy do ulic, nebo tedy spíš po ulici Pivovarská, abych se zeptala na názor místních obyvatel. Na autobusové zastávce oslovuji ženu s asi desetiletým synem a ptám se, zda jedou místo školy třeba do cukrárny.

„Kdepak, jedeme do školy, syn nechodí do Jarošova, a já oceňuji, že právě jeho škola dnes nestávkuje,“ říká ochotně Šárka Krejčí.

A jedním dechem dodává, že si není jistá, jestli si zvednutí platu zaslouží všichni kantoři.

„Znám dva učitele, kteří děti vyloženě šikanovali, oproti tomu synova paní učitelka je zase skvělá, hodně s rodiči komunikuje a to je dobře. Je to zkrátka hodně individuální,“ krčí rameny. Blížím se do místního koloniálu, který je však liduprázdný.

"Bezohledné vůči rodičům"

Oslovuji alespoň obě prodavačky, z nichž jedna odpovědět rovnou odmítá, ta druhá, postarší, s mávnutím ruky říká, že k tomu nemá co říct, protože má dospělé děti a je jí to tak nějak jedno.

Jako by stávka bylo tak trochu sprosté slovo, přijde mi při pohledu na obě dámy, které se dávají horečnatě do práce, jen abych se už raději na nic víc nevyptávala.

Plním jim přání, a opodál zahlédnu mladou maminku s dvěma dětmi. Starší chlapec je její synovec, kterého dnes hlídá. Hádejte, proč.

„Ať učitelé za svůj plat klidně bojují, ale přijde mi to bezohledné vůči rodičům. Švagrová se o stávce dozvěděla v pondělí a z práce ji nepustili. Kdybych nebyla na mateřské tady s dcerkou, tak nevím, jak by to udělala,“ říká Anna Antošová.

Pak se ale zamyslí a doplňuje. „Víte, já jsem před mateřskou pracovala ve zdravotnictví a taky tam nemáme tolik peněz, kolik bychom si představovali,“ poznamenává.

"Učí pořád to stejné"

Naproti škole, v servisu zahradní a lesní techniky, dva mechanici venku něco opravují. Jeden z nich má na věc jasný názor.

„Já se stávkou rozhodně nesouhlasím. Učitelé by měli být rádi za to, co mají. My tady makáme od rána do večera, bereme stovku na hodinu čistá ruka. Musíme dělat přesčasy i soboty, abychom si vydělali o dva tisíce na přilepšenou. Mám známou školnici, která říká, že za dvacet tisíc čistého, jako já, by ona tedy rozhodně nedělala,“ tvrdí muž.

Oslovuji také ženu, která čeká v autoservisu na výměnu pneumatik.

„Nemám představu, kolik učitelé berou, ale myslím, že je spousta jiných profesí, kde by měli zaměstnanci dostat přidáno. Učitelé podle mě nemají tolik práce s novinkami, nedovzdělávají se tak jako třeba lékaři nebo vědci. Jeden kantor, co mě učil a teď učí dceru, dává po celou tu dobu stejné písemky. Tak mi řekněte, proč by měli mít učitelé vlastně přidáno,“ ptá se žena.

Podle ní kantoři učí stabilně jedno a to samé.

"Kdyby stávkovali třeba lékaři, tak to pochopím víc. Já jako zdravotník s dvacetiletou praxí mám prosím pěkně šestnáct tisíc čistého. Učitelé přece mají určitě daleko víc, no ne?“ říká.

39 tisíc měsíčně? Kdo to má?

To rozhodně. Průměrný hrubý měsíční plat učitelů přesáhl 39 tisíc korun, což je o pět tisíc víc než v loni. Spousta kantorů na něj ale nedosáhne.

Podle slov některých ředitelů, na tuto částku nedosáhne téměř nikdo. Při psaní této reportáže na mě z mailu vyskočila zpráva s naléhavým titulkem: „Ostuda! Čeští učitelé vydělávají dvakrát hůře než učitelé v Kostarice, vyšší platy si zaslouží."

Mnohasetstránková publikace Education at a Glance 2019, kterou vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), publikovaná letos v září, porovnává výdělek průměrného středoškolského učitele s průměrným výdělkem, který ve stejné zemi má zaměstnanec s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním.

Platy českých učitelů dosahují pouze zhruba dvou třetin průměrného výdělku zaměstnanců s vyšším nebo vysokoškolským vzděláním.

Prakticky v žádné jiné zemi OECD na tom učitelé nejsou hůře než v České republice.

Navzdory tomu vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že do roku 2021 vzroste průměrný plat učitelů minimálně na 150 procent jejich průměrné mzdy z roku 2017. Tedy aspoň na 45 342 korun hrubého měsíčně. Jaká bude tedy realita?

Dita Mrázková