Stejně dlouhou dobu dává průchod své sběratelské zálibě. Učarovaly mu hasičské insignie v podobě nášivek a domovenek, kterých má ve své sbírce na osm stovek. Jak se ale stal skutečným sběratelem?

„Sběratelem hasičských insignií se může stát prakticky každý. Stačí zápal pro sběratelskou vášeň, dobrá vůle, trpělivost, obětování volného času, získávání kontaktů na sbory dobrovolných hasičů a profesionálních jednotek, ale nezřídka i větší či menší finanční obnos,“ prozrazuje Kostrůnek.

Ke svým zálibám přicházejí lidé různě. Někdo začne už v dětství – třeba sbírat známky. Možná proto, že od někoho dostal základ své budoucí sbírky. V Petrovi rozezněly malé insignie, které nosí hasiči na rukávech svých uniforem, romantickou strunu touhy mít jich ve své sbírce co nejvíc a z co nejvíce zemí.

„Nášivky určují příslušnost k určitému hasičskému sboru. Když jsem po nástupu k podnikové jednotce hasičů v Mesitu Uherské Hradiště byl vyslán na školení a poznal jsem různorodost a provedení nášivek profesionálních jednotek, natolik se mně ty malé znaky zalíbily, že jsem je začal sbírat,“ objasňuje Petr.

A už tu byl zájem, který – ač prochází vývojem a různými změnami – neopadá. Prostě koníček.

„Ve své sbírce mám osm set osm hasičských znaků ze šedesáti států světa. Uloženy je mám v jednadvaceti šanonech. Za nejvzácnější ve své sbírce považuji znak Požární ochrany železnic, který se používal do 1. ledna 1995. Poté se ochrana železnic přejmenovala na Hasičský záchranný sbor Českých drah,“ vysvětluje Kostrůnek, který do řad dobrovolných hasičů vstoupil před osmi lety.

Znak Požární ochrany železnic, který v jeho sbírce patří také k nejdražším, koupil v aukci. Celou řadu insignií získává od našich i zahraničních sběratelů výměnou, nakupuje je přes internet nebo od hasičských sborů.

„Některé sbory mi znaky darují, jiné je chtějí zaplatit, další používají jednotné státní nášivky. Zatímco v republice jsou různé kluby sběratelů, my takový klub nemáme. V České republice je včetně mě devatenáct sběratelů hasičských insignií,“ informuje Kostrůnek.

Historie hasičských nášivek sahá podle jeho slov do sedmdesátých let minulého století. Nad znakem mají některé sbory našitu takzvanou úzkou domovenku, na níž je vepsán název sboru dobrovolných hasičů nebo profesionální jednotky.

„Všechny české znaky sborů dobrovolných hasičů a profesionálních jednotek jsou látkové. Pouze Španělé a Izraelci používají kromě látkových znaků také nášivky gumové,“ vysvětluje Kostrůnek a jedním dechem podotýká, že pro něj mají svou hodnotu všechny. Vždyť každý hasičský znak byl ve své době nebo ještě dnes je neopakovatelný a výjimečný.

V jeho šanonech defilují hasičské znaky a domovenky nejen z naší vlasti, ale i z Ameriky, Izraele, Afghánistánu, Ruska, Španělska a dalších zemí. Kostrůnkova sbírka je systematicky utříděná a nejen on, ale hasiči a veřejnost, kterým ji představí, k ní chovají velkou úctu.

„Neustále ji rozšiřuji a rád bych v ní měl insignie všech českých hasičských jednotek. Jenže těch je na osm tisíc. Ne každá však má svůj znak. Sběratelství hasičských znaků je asi tím nejkrásnějším využitím volného času,“ čiší jistota z Petra Konstrůnka.