Jaké pohnutky jste měl k hubnutí?
Prvním impulzem byly túry na horách, kdy jsem využíval každou lanovku, zaostával jsem za ostatními a nedocházel naplánované vzdálenosti. Tím posledním a nejsilnějším impulzem byl zhoršený zdravotní stav, třeba vysoký tlak.
Konzultoval jste hubnutí s lékařem?
To bylo to první. U svého praktického lékaře jsem dostal doporučení do obezitologického centra ve Zlíně. Člověk o dietách a hubnutí dostává z médií přehršel informací a někdy až nefér nabídek, přípravků a postupů. Není nad doporučení a „dozor“ odborníka. Funguje to a plně doporučuji. Hlavně však musí chtít „pacient“.
O kolik se vám podařilo zhubnout a za jak dlouhou dobu?
Hubnout jsem začal na 150,5 a nyní mám 85 kilo. Lékař mi doporučil zhubnout alespoň pod 95 kilo. Každopádně za sedm měsíců jsem ze sebe odhodil víc než pytel cementu.
Čím jste docílil současné hmotnosti?
Zpočátku byl hlavním hybatelem upravený jídelníček a správné stravovací návyky. Postupně jsem přidával pohybovou aktivitu.
Jaký druh pohybu jste zvolil?
Rotoped, kolo, turistiku. Kolo, tak to můžu jen doporučit! Už jsem se dokonce účastnil v dubnu hobby půlmaratonu ve Valticích. A poslední jsem nebyl! Kolo je životní styl, radost, relaxace a ideální způsob, jak čistit hlavu i celé tělo.
Stálo vás velké přemáhání zbavit se oblíbených jídel a návyků?
Cesta ke změně stravovacích návyků byla dlouhá, ale samotný náběh zdravého stravování už k mému podivu i podivu nejbližšího okolí nebyl obtížný. I zdravá strava může být chutná a pestrá!
To se vám nestýskalo po kalorických bombách?
Dá to zpočátku hodně přemýšlení nad jídelníčkem, výběr a vážení dávek jídla, jeho složení a výživové hodnoty. Ale když to funguje a jdete s váhou dolů bez hladu, tak pak to jde samo. Změna složení stravy byla nejrazantnější. Konec je oblíbenému vepřovému hodování, grilování a večernímu přejídání. Jíst jen tak z požitku samotná kolečka salámu je už minulost. Ze sladkého znám jen cereální sušenky a kupodivu mi sladké nechybí. Dokonce i Vánoce jsem si užil lépe bez přibírání a novoročních planých slibů.
Jak vzalo vaše nové stravovací návyky vaše okolí?
Přiznávám, že mé okolí při společenských příležitostech musím přesvědčit, že to s tím nejedením a nepitím, jak já říkám, energeticky nevýznamných potravin a tekutin, myslím vážně. Ale zásadní problém to není.
Prozraďte, jak se nyní cítíte: myslíte si, že už jste na své ideální váze?
No vrátím se k tomu míšku cementu. Dejte si ho na záda a uvidíte, jak se cítím, když ho pak najednou pustíte. Pozor na palce u nohou!
Říká se, že hubení lidé bývají nevrlí, kdežto ti oplácaní jsou veselí společníci. Když se podíváte sám na sebe: změnil jste se nějak v tomto směru?
To, že tlustí jsou dobromyslní a veselí, je jen úlitba jim samotným. Povaha a charakter člověka závisí úplně na něčem jiném. I když – vše souvisí se vším a určitě kila navíc omezují i chování a účast na společenském životě. Myslím, že já osobně jsem se snad nezměnil, a jak říkají doma, jsem občasný „mrčák“ pořád i teď. A na poznámky, že tlustý jsem vypadal spokojenější, odpovídám: Vypadám hůř, ale cítím se líp.
Nebojíte se jo-jo efektu? Myslíte si, že už budete pořád dodržovat současný styl života?
To je správná a zásadní otázka. Není až takový problém zhubnout, na „chvíli“ zapnout. Daleko důležitější fází je „udržitelnost“ stavu. Doufám, že mám v hlavě správně přepnuto, současné návyky stravovací i sportovní mi vyhovují a hlavně zkvalitňují můj životní styl. Bylo by škoda to měnit a ani nechci. Jediný, kdo to vyhodnotí, budu já sám sobě a čas.
Kolik let zdravého života jste si podle vás hubnutím přidal?
To trochu poopravím. Kolik života máme před sebou, neví nikdo z nás. Rozhodně však vím, o kolik jsem omládl: minimálně o deset let. A ta mám, doufám, teď k dobru.
Co byste doporučil těm, kteří přemýšlejí o hubnutí?
Nehubněte kvůli něčemu či někomu. Buďte sobečtí a hubněte kvůli sobě. To ostatní se nabalí samo.
Moc děkuji, pane Obadale. Fandím vám a taky hodně závidím!
Tak mám další sobecký důvod. Aby mi lidé záviděli.