Kdy jste byl ve Velehradě ponejprv. Jak na vás zapůsobil a působí dnes, po tak velké proměně jeho historického církevního areálu?

Já jsem na Velehradě byl poprvé někdy před čtyřiceti lety. Vždycky na mě působil velice dobře. Velehrad je prostě takový malý zázrak víry. Když se po listopadu 1989 objevila velká studie, která vycházela z Říma, trochu inspirovaná okolím kolem kardinála Tomáše Špidlíka, dokonce se tehdy plánovalo, že by ve Velehradě mohlo být malé letiště. Když si uvědomíme, že je letiště v Kunovicích, tak by tu asi bylo zbytečné. Po pár letech jsme ale byli svědky, že velehradský církevní areál chátrá, ne že by rostl. A najednou po té rozsáhlé obnově vidíme, jak se poutní centrum Velehradu zvedá. A z toho mám velkou radost?

Jste toho názoru, že nebýt 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, že by velehradská farnost dostala téměř 350milionovou dotaci z Evropské unie a státního rozpočtu na omlazení baziliky a úpravy církevního jádra Velehrad?
Nejsem prorok, ani věštec, ale myslím si, že musíme předpokládat, že to slavné cyrilometodějské výročí k tomu pomohlo. A byla tu ještě i ta velká naděje, že do Velehradu přijede papež. Ten ale nepřijel a centrum poutního Velehradu je téměř opraveno. Od vás jsem se dozvěděl, že na hřišti za základní školou je motocykl papeže Františka Harley-Davidson Dyna Super Glide. To je asi takové malé odškodnění za to, že Svatý otec na Velehrad nepřijel. (smích)

Právě skončila Biskupská konference. Vyplynuly z ní nějaké závěry, týkající se římskokatolických věřících?
Bylo tam vícero věcí, které se budou dotýkat věřících. Tématem příštích měsíců bude příprava Národního eucharistického kongresu, který byl v naší zemi naposledy v roce 1935 v Praze, a to byla velká oslava. Ten nadcházející eucharistický kongres bude ve dnech 15. až 17. října příštího roku v Brně. Z dalších věcí, které se chystají, můžu zmínit třeba otázku, týkající se kostelů a farností, ale i reedice misálu, který se používá při mších svatých. Zatím je v přípravách a na české obětní stoly by se mohl dostat koncem letošního roku. Hlavním bodem Biskupské konference ale rozhodně nebyla jenom otázka restitucí církevního majetku, i když se o nich také mluvilo. Pak jsme se zabývali tím, jak se dívá naše společnost na církev, co by mohla dělat lépe a jinak. Mohli jsme konstatovat, že ne všechno děláme špatně.

Zmínil jste restituce církevního majetku? Kdy by mohly být podle vašeho mínění ukončeny?
Otázka spojená s majetkovým narovnáním mezi státem a církvemi je velice častá. Odpovím ale velice stručně. Vezměte si, že loni padla vláda, přišla vláda prozatímní, proběhly parlamentní volby. Než po nich začaly probíhat všechny ty dohody o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, uběhlo mnoho času. Ale nyní se ta jednání už konečně rozběhla i díky současnému ministru zemědělství. Abych pravdu řekl, my jsme tak trochu počítali s tím, že ten proces nějaký ten rok trvat bude. Jsme na restituce připraveni, ale mohu klidně říci, že zatím na těchto restitucích proděláváme, ale Pán Bůh se stará, aby byly brzy ukončeny.

Kdy by podle vašeho mínění mohla být za majetkovým vyrovnáním s církvemi udělána ta pomyslná tečka?
Kolem restitucí se vedly velké řeči už v době po sametové revoluci, kdy se navracel majetek rolníkům, živnostníkům a šlechtě. A nakonec se ukázalo, že oni s ním umějí hospodařit. Určitá spokojenost pro církve nastane někdy po pěti letech, až do toho trochu vplují a budou s tím navráceným majetkem dobře zacházet. Ne pro svoji kapsu, ale pro lidi, aby viděli, že s tím majetkem umějí hospodařit.