Otevírám okno, vyhlížím z něj na prostranství před Turistickým centrem Velehrad, na němž je postaveno jedenáct stánků. Na pódiu, zhruba dvacet metrů od bytového domu, v němž bydlím, zpívají velehradští školáci vánoční písničky. V tu chvíli si řeknu, že jsem si asi do kalendáře chybně poznačil hodinu začátku desátého ročníku Děckého jarmarku a vánočního zpívání, jehož strůjcem je velehradská základní škola.

Zavřu okno, beru do ruky kalendář, v němž mám poznamenáno, že jarmark začíná až ve 14 hodin. Mám tedy ještě čtyři hodiny času. V poledne se kouknu na venkovní teploměr, na němž se rtuť teploměru, díky slunečním paprskům vyšplhala k 13 stupňům Celsia. Než o dvě hodiny později vycházím z domova, pohlédnu znovu na teploměr, na němž jsou pouhé tři stupně nad nulou.

Komu by se v té sibérii chtělo z domova, pomyslím si. A přesto. Mezi jarmarečními stánky je plno dětí i dospělých. Těch, kteří zatím nejsou rozhodnuti, jaký dárek koupit svým nejbližším k Vánocům, ale i těch, kteří v tom mají jasno. „Na jarmarku jsem deset minut a už jsem na něm utratila tři stovky," svěřuje se Velehraďanka Marie Čechalová a z nákupní tašky vytahuje perníkovou chaloupku ozdobenou sněhobílou cukrovou polevou. Drobnými dárky pro své vnuky se zase chlubí vedle ní stojící spoluobčanka Anna Malinová.

Od ředitele velehradské základní školy Radomíra Válka se dovídám, že tradice předvánočních jarmarků a vánočních zpívání sahá do roku 2006. Osm jich bylo v budově školy, poslední dva před turistickým centrem, které je coby kamenem dohodil od vzdělávacího ústavu. „Po dobu prvních tří ročníků nesl jarmark název děcký, další tři ročníky měly název spisovný, tedy dětský, od sedmého ročníku jsme se na přání našich žáků k tomu původnímu vrátili. A to i navzdory učitelům češtiny," pootevírá dveře do historie děckých minitrhů ředitel školy. Hrdě řekne, že na jarmarku nabízejí žáci dárkové předměty, které vytvořily jejich šikovné ruce, nebo jim s jejich tvorbou pomohli jejich rodičové, kantorky a kantoři.

„Část finančního výtěžku z jarmarku si rozdělí jednotlivé třídy školy a dvě oddělení školní družiny, pět tisíc korun pošleme na ošacení, vzdělávání a další rozvoj na dálku adoptované indické dívenky Brigite Nazareth," dává k dobru Radomír Válek.

Děti i dospělé nepřitáhl k turistickému centru jenom nákup vánočních dárků, ale také tradiční kulturní program. Ten začíná úderem 16. hodiny. Od stánků se lidé přesouvají k pódiu, na něhož se Velehradem nesou melodie tradičních i méně tradicích písniček, básniček a hudby a vytvářejí krásnou vánoční atmosféru lásky a pokoje.