Muž, který na počátku jednadvacátého století dal podnět k setkávání obcí se stejnojmenným názvem Babice, poskytl Slováckému deníku rozhovor.
Co vás přivedlo na myšlenku uspořádat setkávání reprezentantů Babic, které jsou dislokovány do různých koutů České republiky?
Měl jsem vždycky tendenci dávat lidi dohromady. A bylo úplně jedno, jestli to byly vesnické tancovačky nebo jiné akce širšího rozsahu. Protože maminka je pošťačka, tak se mně na mysl vtírala otázka, kolik asi je v České republice Babic. Požádal jsem tedy maminku, aby mi přinesla z pošty Lexikon obcí Česka. Když jsem zjistil, že je v nich několik Babic, tak jsem poslal na všechny babické radnice dopisy a netrpělivě jsem čekal, jestli se mi některý z jejich představitelů ozve.
A ozval se vám někdo?
Ano. Byla to Anna Pilátová, starostka z Babic u Prachatic. Sdělila mně, že o podobné iniciativě už dlouho přemýšlela. A už tu bylo první souznění dvou duší. Díky němu jsem se do přípravy setkání zástupců obcí s názvem Babice vrhl doslova po hlavě.
Uskutečnilo se první setkání reprezentantů Babic se ve vaší obci?
Jistě. Jenže já jsem až do zahájení premiérového setkání nevěděl, co přinese, kdo a kolik lidí na něj přijede. Sešla se na něm parta velice příjemných lidí lidí, kteří se shodli na tom, že zástupci Babic by se měli každým rokem setkávat v jiné sesterské obci.
V průběhu prvního setkání jste zasadili na návsi vaší obce Strom přátelství. O jaký druh šlo?
Byla to ambroň, která má nevšedně tvarované a nadmíru krásné listy. Každému ze zúčastněných starostů jsem tenkrát daroval sazenici babyky zakrslé, která by neměla být stromem velkým jako babyka. A proč jsem zvolil babyku? Protože se její název hodně blíží Babicím.
Byli už na prvním setkání delegáti z polských Babic?
Nikoliv. Mezinárodní setkání s reprezentanty Babic u Krakova a Babic u Varšavy se rozjelo až později. Do Babic u Krakova jsme se rozjeli před dvěma roky, vloni jsme byli na setkání v Babicích u Varšavy.
Jste hrdý na to, že jste byl iniciátorem prvního setkání?
Jsem rád, že se v setkávání pokračuje, byť se na radnicích obměňují lidé. Na setkání přijíždějí i ti, kteří už ve funkcích starostů nebo zastupitelů nejsou. Těší se z přátelské atmosféry. Mě na setkání přivádí hrdost rodáka Babičana, ať už je odkudkoliv. Myslím si, že bychom měli být hrdí na to, že jsme Babičáci. Já jsem hrdý na to, že jsem Moravan, Čechoslovák a Evropan. Jsem hrdý na to, že jsem homo sapiens, tedy člověk moudrý, který dokáže dělat pozitivní věci. Nemám rád lidi, kteří škodí, dělají negativní věci a podrazy.
