Josef Korvas: První den do práce jsem se brodil povodní

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ – Přesně patnáct let pracuje Josef Korvas v Městských kinech Uherské Hradiště. A je to přesně rok, kdy kino prošlo zásadní rekonstrukcí s cílem změnit se na multikulturní centrum.

Už za pár dnů čeká především kino Hvězda další velká zátěžová zkouška, 38. ročník Letní filmové školy.

Už rok je kino v provozu po zásadní rekonstrukci. Jak jste se s ním sžili?

Myslím, že vloni nás dobře prověřila situace, kdy jsme kino otevírali asi deset dnů před Letní filmovou školou. Tam jsme finišovali, jak jsme mohli. Co se týká diváckého komfortu a promítání, tam jsme už drobné nedostatky vychytali a snažíme se být co nejlepší. Tady máme čisté svědomí. Co se týče návštěvnosti, mimochodem, včera přišly výsledky od filmových distributorů, v jednosálových kinech jsme osmí v republice, což si myslím, že je velmi slušné. Diváci se k nám vrací a vazba k tomuto kinu vytvořená je. A určitě se potvrdil i zájem o kino z hlediska různých akcí nefilmových, ať už to byly koncerty, vernisáže, dokonce jsme tady měli i v átriu svatbu, což psal i váš Deník. Měli jsme tu obhajobu diplomových prací, které tady teď visí, nebo spoustu malých koncertů ve spojení s letním kinem. Co jsou takové bolavější místa, to je zatím je nenaplněná představa spolupráce s Univerzitou Tomáše Bati, protože tady byla úvaha ještě před dvěma lety, že sál bude sloužit i těmto účelům daleko víc. A mimo jiné i proto se dělaly úpravy v sále. Druhá věc, poměrně nová, je zatím nepodepsaná smlouva s nájemcem suterénního prostoru, který byl na konci června dokončený a zkoulaudovaný. To nás trošku mrzí, protože od roku 2008 se v kině nezastavil stavební ruch od sklepů až po vrch. Aby toho nebylo málo, začala hned křižovatka a přilehlé prostory. To jsou dvě věci, které je ještě potřeba vyřešit. Suterén byl měl působit jako hudební prostor a taky by to znamenalo rozšíření možností kina ve spojení s konferencemi, promocemi a podobně.

Pomohla vysoké návštěvnosti, o které jste mluvil, právě ona rekonstrukce a zvýšení komfortu diváků?

Částečně určitě. I když my jsme byli navštěvované a dobře hodnocené kino i před rekonstrukcí. Ale ona hodně pomohla třeba zvukové kvalitě filmů i systému 3D kina, který jsme měli předtím propůjčený a platili jsme za nájem. Teď je náš, takže dokážeme lépe postavit program. Rozhodně tomu pomohly i silné tituly posledních měsíců, Líbáš jako ďábel, Prometheus, Madagaskar, Doba ledová 4. Nicméně ty filmy promítají všechna kina v republice. Takže opravdu si myslím, že budova je nová, vítaná diváky, a že sem chodí rádi.

Pocítili jste odliv diváků, když otevřeli multikino ve Zlíně?

To je situace stará asi tři roky, trochu jsem se toho okamžiku obával, ale ne. To se u nás neprojevilo, co se týká návštěvnosti.

Čím si to vysvětlujete?

Multikino má ceny přece jenom vyšší a lidi z Hradiště a okolí to možná přitáhne na stranu menších kin. I když třeba právě teď se zrušilo kino v Kunovicích, v Hluku to taky vypadá napjatě, i když to jsou sály technicky a technologicky nesrovnatelné s naším. A i náklady spojené s jízdou třeba do Zlína nebo Brna jsou samozřejmě taky v peněžence cítit. I když většina lidí to asi spojuje s nějakým nákupem a dalším doprovodným prvkem. Myslím si, že patriotismus vůči tomuto kinu funguje, máme i spoustu různých bonusových a slevových akcí, rodinné slevy, slevu za deset návštěv kina, soutěžní akce. Snažíme se s veřejností pracovat tak, aby se k nám vracela.

Máte přehled o tom, odkud k vám lidi do kina chodí nebo přijíždí?

Přehled jakýsi máme, a to je další část naší spolupráce, že jsme s několika studenty ať už Univerzity Tomáše Bati nebo jiných vysokých škol, vytvořili marketingovou studii, která je opřená o asi 180 anketních hlasů diváků, a tam je to přímo procentuálně spočítané. Odkud jsou jsme se diváků přímo neptali, ale asi polovina byla přímo z Hradiště a blízkého okolí, třetina do okruhu patnácti kilometrů, potom pětina třeba třicet kilometrů a dál. Ono to zase souvisí s těmi našimi ne hlavními cykly, ale těmi vedlejšími, kterými jsou třeba Filmový klub, Bijásek, Zlatý fond. Vím třeba o místostarostovi Napajedel, který k nám jezdí, lidi z Březolup, Otrokovic, protože uvádíme často tituly, které jiná kina nehrají. A naše dramaturgie je taková, že kromě diváků, kteří jdou na tu top kulturu ve smyslu, že to jsou filmy bohatě propagované, tak se snažíme vyjít vstříc i náročnějšímu divákovi. A to třeba v těch multikinech není.

Myslíte, že tohle je cesta pro menší kina?

Já už to říkám a píšu to i v různých rozborech pro radnici a pro odborné semináře kinařů mnoho let. Je tam jakási zkušenost ze zahraničí, protože tím, že jsme členem Europa Cinemas a jezdím už asi pět let na konference, znám i příkladové studie ze Švýcarska, Německa, Itálie, Holandska. Nedělejme si iluze, my tady po třiceti, čtyřiceti letech jen doháníme svět, tam taky nastala vlna, kdy se rušily sály kin, kdy je jednosálová kina musela vymezit vůči multikinům, usazovaly se počty krajských a okresních kin. Takže ty modely jsou poměrně známé a myslím si, že jiná cesta, než nabízet i nějaký nadstandard, asi moc není. Ať už jsou to aktivity pro děti, výstavy, letní kino, Baby bio, teď od září chystáme něco, co má pracovní název Bio senior. Přemýšlíme, jestli to zaměřit jen na seniory v dopoledních hodinách, nebo to rozšíříme třeba i na nezaměstnané nebo na lidi, kteří mají noční směny a podobně. Ten program se musí stát pestrým a zajímavým a diváka si i od dětských let vychovávat. Teď běží celoroční projekt Nové kino, který pořádají kluci z kina Světozor v Praze, kteří jsou vždycky trošku vizionáři. A jeden cyklus bude i v rámci filmové školy, a právě o dramaturgii kin v okresních městech se tam budeme bavit.

Jak se zavedlo třeba Baby bio, chodí k vám do kina maminky dopoledne kojit děti?

Chodí (smích). Samozřejmě návštěvnost není v řádech stovek lidí, chodí třeba dvacet, čtyřicet maminek, myslím si, že to je počet, který je slušný. Nám se sem právě naučili chodit i senioři. Je to pro ně zajímavý čas, je tam nižší vstupné, je to klidnější. Je to možné pro ně pak spojit s kávou, obědem, potkáním se s kamarády. A skutečně jezdí maminky s kočárkama, některé i přebalují a kojí (úsměv). Děti si tam hrají, do prostoru, který je určený pro vozíčkáře, jim dáme deky, polštáře, hračky a myslím, že to funguje.

Taky jste se připojili k vlně přenosů například oper ze světových jevišt. Jak se uchytila tato nabídka?

Už jsme udělali vážnou hudbu, balet, operu, v přípravách jsou i sportovní přenosy, nevím jak to vyjde s olympijskými hrami, tam je to složité se zahraničními právy a satelitními poplatky. Ještě jsme si nevyzkoušeli činohru z Londýnského národního divadla, tam se obávám, že to je dost náročný program, a ta zkušenost, kterou mám ověřenou, je, že mimo Prahu to moc nefunguje. I úspěšnost Slováckého divadla by tomu moc nepomohla, i když to je úplně jiný styl a dramaturgie divadla. Největší návštěvnost tady u těch alternativních projekcí byla u baletu nebo Lazebníka sevillského, tam byla návštěvnost mezi padesáti a sto lidmi, což je velmi slušné. Asi si nikdo nemůže dělat iluze, že v Hradišti na to bude chodit tři sta, čtyři sta lidí. To je opravdu trošku náročnější program, ať už finančně, nebo časově. Ta opera často trvá tři čtyři hodiny. Ale my jsme za ty počty rádi a chystáme už i na podzim další program, nebudeme to dělat tak často jak některá pražská kina, jednou za dva až tři týdny, ale spíš jednou za měsíc až dva. Už teď máme rozjednané přímé přenosy baletu z holandského divadla, což je spojeno se jménem pana Jiřího Kyliána, což je v Čechách jméno dostatečně známé. Nebo třeba i úspěchy Hradišťanu a maminky a dcer Košíkových by tomu mohly pomoct.

Za pár dnů začíná filmovka. I když nejste hlavními organizátory, jaké břímě to na vás nakládá?

Je to už takové ověřené. Máme na starosti to, aby budovy a místa, které máme ve správě, což je kino Hvězda, kino Mír a letní kino, byly dobře připravené, ať už se týká technické stránky, nebo aby byly připravené pro štáb. Veřejnost vnímá filmovou školu od 21. srpna, ale my už od půlky května věci ladíme, máme schůzky, jak co má být nachystáno. Naše pozice je taková, abychom to servisně a technicky vychytali co nejlépe. Nicméně po těch letech už jsou modely vyzkoušené a už to není zátěž, kterou bysme nezvládali.

Máte na filmovce čas podívat se i na nějaký ten film, nebo je pro vás striktně pracovní?

Do loňska jsem to mě vždycky napůlené, letos jsem si to nastavil tak, že budu mít skutečně dovolenou. A budu částečně pomáhat filmovce s výstavama ve svém osobním volnu, ne jako pracovník městských kin, ale jako člověk, který k fotografii a panu Pavlu Diasovi, který bude v kině Hvězda vystavovat, má vztah. Takže letos tu filmovku pojmu jako divák.

Co byste doporučil z letošního programu, kde vás určitě potkáme?

Já to mám různorodé. Jsem rád, že je v programu třeba Buster Keaton, kterého mám z komiků 20. a 30. let asi nejradši. Je to pro mě zajímavější druh komiky než takové ty padající postavy a podobně. Ale hlavně se chci seznámit i s německým a maďarským filmem, protože přestože jsou to naši sousedé co se týká hranic, tak snad každý z nás má v tomto směru mezery. V 60. a 70. letech tam vznikla spousta skvělých filmů, tak chci doplnit mezery.

Jak dlouho vlastně pracujete v Městských kinech?

Je to přesně patnáct let. Teď se připomíná patnáct let povodní a já jsem 15. července 97 nastoupil do kina Hvězda.

To jste se asi první den do práce brodil.

Brodil jsem se a bylo to zajímavé, protože do té doby jsem rok a půl pracoval jako redaktor Českého rozhlasu v Olomouci a půlku povodní jsem strávil jako reportér a jezdil jsem s vojákama na ženijních vozech a druhou půlku jsem strávil zachraňováním kina Hvězda, takže si to pamatuju velmi přesně. Už předtím jsem asi čtyři roky spolupracoval s Letní filmovou školou, ale začátek té zaměstnanecké smlouvy s kiny si pamatuju opravdu velmi dobře.

Máte čas ještě na něco jiného kromě práce? Co dělá Pepa Korvas, když není v kině?

Pepa Korvas, když není v kině, tak se věnuje zahrádce. Ač se to možná nezdá, tak seču trávu a pěstuju zeleninu a ovoce, hodně sportuju a mám pejska, kterému se taky věnuju.

Doma si pustíte film i v televizi, nebo jste pravověrný divák kina?

Já spíš chodím opravdu do kina. Nemám televizi, takže spíš využívám doma počítač, pustím si nějaký dokument nebo zajímavý starý film, který v kině nemůžu vidět. Ale jinak na ty filmy, které mám potřebu vidět, na ty chodím do kina.