Ten jízdu králů absolvoval s růží v ústech, na hřbetu klisny Veluty zapůjčené z Kroměříže a oblečený do místního ženského kroje. Je členem žákovského družstva hasičů, má rád tělocvik, matematiku, rád sportuje a jako malý byl členem místního souboru Čerešničky.

„Ve Vlčnově právě jízda králů a její mladičký král symbolizují potřebu generačního předávání duchovního dědictví jímž se v člověku obrozuje potřeba krásy a schopnost tuto kulisu také vytvářet,“ řekl Jiří Jilík, jenž uvedl pořad královský vínek v tamním amfiteátru V Jamě.

Krojovaní členové královské družiny si rituálu užívali, a tak se vlčnovskými ulicemi nesly jejich tradiční vyvolávky.

„Hýlom, hýlom. Počúvajte dolní, horní, domácí i přespolní. Co vám budu povídati o tejto svatodušní neděli. Máme krála chudobného, ale za to poctivého!“ Nebo třeba: „Za fotečku do botečku!“ či „Včera jsem měl dobrou bagetu, a teď vidím pěknou brunetu!“ Nikdy ale nechybělo ono obligátní: „Na krála, matičko. Na krála!“

Tradice z 19. století
Jízda králů se podle dochovaných záznamů jezdí už od roku 1885 ve Vlčnově. O deset let později předvedli jízdu chlapci z Vlčnova v Praze na Národopisné výstavě československé. Zvyk má podle jedněch kořeny ještě v pohanské době, kdy mezi sebou chlapci soutěžili při vyhánění dobytka. Nejlepší byl králem. Jiní vidí kořeny v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se do ženského kroje a do úst si vložil růži. Slavnost byla pro svou jedinečnost 27. listopadu 2011 zapsána do reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Kromě Vlčnova se jízda králů jezdívá také v Hluku, Kunovicích a ve Skoronicích.