Těžko se tyto řádky píší, přátelé sice v posledních měsících o těžké nemoci skvělé muzikantky, houslistky a zpěvačky věděli, ale na druhou stranu ještě nedávno koncertovala…

Něžná, usměvavá dívka, vždy plná života a optimismu. Jitka Šuranská (ročník 1978) se narodila v Kudlovicích, v živém folklorním prostředí, které motivovalo její hudební cítění. Housle studovala na hradišťské zušce, pak na brněnské konzervatoři. Deset let hrála v Cimbálové muzice Stanislava Gabriela, ale často (a ráda) si zahrála i s jinými kapelami - zvlášť si třeba oblíbila hradišťské Huce Pondělníky, jejich primáši Františku Hamadovi nikdy nezapomněla popřát k narozeninám, naposledy ke stočtvrtým loni v červnu.

Hudbu milovala v širším záběru, na jedné straně byla členkou zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, na druhé spolupracovala s Jiřím Plockem, který pro ni objevil hudební svět world music a hudební fúze (od folkloru k jazzu) stála u zrodu skupiny Jitka Šuranská trio (spolu Milanem Krajíčkem a Marianem Friedlem) v roce 2014. Obdobná byla i spolupráce se slovenským triem Pacora.

Spolupracovala také s ženským sborem z Kudlovic a se spoustou dalších muzikantů a zpěváků. Za dva projekty (Písňobraní a Nězachoď slunečko) získala českou hudební cenu Anděl. Z jejich nedávných televizních vystoupení připomínám alespoň improvizovaný doprovod (spolu s Vladimírem Mertou) přímého televizního přenosu při předávání cen FITESu Trilobit v loňském roce.

Několik nahrávek vytvořila tak, že postupně nahrála všechny nástroje hudecké muziky - sama o tom uvedla: „Je ve mně starý hudec, který uměl sám s houslemi bavit hospodu a který, jak šel od vesnice k vesnici, vyprávěl písněmi příhody…".

Za svůj krátký život rozdala Jitka Šuranská tolik hudební radosti, že si to snad ani nedokážeme představit a doceníme to až mnohem, mnohem později. Ano, zůstanou po ní nahrávky se spoustou vynikající (nadčasové) muziky, zůstanou vzpomínky… Ale už nikdy nespatříme její milou, usměvavou tvář, neuslyšíme její hlas ani její housle. Jíťo - budeš nám chybět - sbohem…

Autor: Miroslav Potyka