Vy jste, řekněme, „otcem zakladatelem" rockového klubu Mír. Proč právě klub, proč ne třeba galerie nebo kavárna?

Vždycky jsem byl příznivcem undergroundu a pomáhal jsem klukům ve Veselí v M klubu s velkými koncerty. Třeba v roce 1982 jsme udělali slavný koncert Pražského výběru v Moravském Písku. V 80. letech byl M klub rozprášený estébákama a pak jsme ze zoufalství jezdili aspoň do Uháčka do Starého Města. A když jsem se přestěhoval do Hradiště a dostal místo v Městských kinech, moje první snaha byla oživit zašlou slávu právě Uháčka a konečně vytvořit v Hradišti rockový klub, který tam nikdy nebyl.

Jak to probíhalo?

Jediné místo, které jsme tehdy mohli svobodně okupovat, bylo kino Mír, které fungovalo jako smutné kino, do kterého se už moc nechodilo. Tak jsem si řekl, že úplně nejjednodušší bude odšroubovat sedačky a vytvořit tak taneční sál. Tak trochu tajně a ilegálně jsem udělal tuhle úpravu a kromě kina tím vytvořil možnost i jiného kulturního zázemí. Oslovil jsem hned s pomocí Michala Stránského z Uháčka, ale ten měl zrovna jiné zájmy, a tak jsem našel Honzu Karáska, který se stal prvním šéfem klubu, přibyli pánové Moravčík, Bříštěla a další. Shodli jsme se na tom, že chceme vybudovat zázemí pořádného rockového klubu. Pak se k tomu přidali kluci a holky z UMPRUM, Bob Stránský, a tak se v podstatě rozběhl klub Mír.

Mír se brzy z obyčejného rockového klubu stal legendou. Čím to je, že jeho atmosféra byla tak výjimečná jak pro návštěvníky, tak pro světové hudební hvězdy?

Výjimečné to bylo v tom, že to nebyl klasický rockový klub jako třeba Rock Café. Nebyla tam jen hudba, ale také divadla, filmy, přednášky, projekce filmů, takové multižánrové místo. Nejen černá díra, kam lidi zalezli, ani hospoda tam ze začátku nebyla. Ale my jsme se pořád snažili udržovat ho jako klub, který byl výjimečný dramaturgií a šel po alternativnější kultuře, která tady chyběla. Každou chvíli tam byla nějaká rocková kapela nebo folkař, takže to mělo skvělou atmosféru a stahovalo to i jiné lidi než jen metalisty nebo pravověrné rockery. Důležité bylo spojení s umprumákama, ti na to měli největší vliv. Díky nim se vytvořila zajímavá komunita zhruba padesáti lidí, kteří tam pravidelně chodili a v podstatě si i mírně určovali dramaturgii. Pak přišel Víťa Chromek a dostalo to ještě větší drajv, protože to byl člověk, který většinu kapel znal, měl dobrý čich na výběr a dokázal i cenu ukecat tak, aby se koncerty mohly uskutečnit v Hradišti.

Peníze byly problém?

Všechno bylo nutné dělat tak, aby to udrželo rozpočet. Radnice klubu nepřála, ani veřejnost. V podstatě jsem ten klub vybudoval proti vůli radnice, oni vlastně na začátku vůbec nevěděli, že tam nějaký klub vzniká (smích). Nikdo nikdy neschválil žádné peníze na provoz klubu, říkali, klidně si to dělejte, pane Králík, ale nedostanete na to ani korunu, nás taková kultura nezajímá, my potřebujeme něco úplně jiného. I když už nebyl totáč, ti lidi měli pořád stejné chápání a pořád neměli vkus, nechápali, že existuje i alternativní kultura. Takže celou dobu, co jsem byl v Městských kinech, tak jsem klub dotoval z peněz, které se vydělaly v kině. To naštěstí bylo docela výdělečné. Sedm let jsem každý rok našel asi 150 tisíc.

Co pro vás osobně znamená klub Mír?

Neuvěřitelnou energii přátelství. Lidé tam chodili bez postranních úmyslů někomu škodit. Všichni jsme tušili, že pokud nebudeme držet pohromadě, tak nás radnice zadupe. Kdyby tam například došlo k nějakému konfliktu mezi lidma, kteří se na provozu Míru podíleli, to by mohl být problém. Tománek s Tesařem, kteří si ho vzali na starost, museli dodržovat všechny příkazy, zákazy, nákazy (smích). Pořád se hledal nějaký důvod, proč by to nemohlo fungovat. Ekonomicky se nenašel, hygiena byla v pořádku, občas proběhly kontroly na mariánku, hašišáky a podobně, ale všechno se to ustálo. A tak jsme to společnými silami pořád drželi nad vodou. Bez peněz, bez vize, že na tom budeme vydělávat, prostě jen z čisté radosti.

Jiří Králík

  • 59 let
  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze
  • Dlouholetý ředitel Městských kin Uherské Hradiště
  • Byl jednou z vůdčích postav Letní filmové školy
  • V roce 1991 se zasadil o vznik multižánrového klubu Mír
  • Podílel se na různých především filmových festivalech a akcích, například jako programový ředitel MFF Ekofilm
  • Dnes pracuje jako programový pracovník v Domě kultury Kroměříž