„Inspiroval jsem se cyklistickým závodem Tour de France, tak jsem si udělal Tour de Morava,“ říká známý moderátor na hodové zábavě ve Lhotě.

Na hody do Lhoty jste přijel náhodou nebo jste to měl v plánu?

To vzniklo vlastně přes Prahu. Jeden můj kamarád, kolega z rádia, tady má přízeň. Dal mi vědět, že jsou tady hody s právem. Máme ještě nějaké známé přes folklór, když zjistili, že se budu pohybovat v okolí, tak přišla pozvánka i od nich.

Ze všech vašich zastavení, jak říkáte Tour de Morava, jste dělal do rádia přímé vstupy?

Ano. Na Horňáckých jsem měl to štěstí, že jsem dělal rozhovor s paní Aničkou Šajdlerovou, která zpívala na slavnostech před 60 lety a vystupovala i na těch letošních. V neděli jsem dělal přímý vstup s hlavní organizátorkou hodů v Ostrožské Lhotě a měl jsem ještě jednu akci v Luhačovicích.

Horňácké slavnosti měly 60. výročí. Jak se vám zamlouval letošní program?

Mám Horňácké slavnosti moc rád, ale doufám, že mě Horňáci teď nebudou zle častovat. Na mě už je to moc masová akce. Letos to bylo ještě větší, přijela dokonce televize. Mám rád akce typu, kde se sejde tak maximálně do tisícovky lidí. Potom už  mě z té akce vysychá atmosféra, ale je tom můj pocit, který nechci nikomu nutit.

Nedávno jste dělal přímý vstup z hlucké Jízdy králů. Slovácký region máte po folklórní stránce tedy důkladně zmapovaný?

Český rozhlas Brno je rozhlas celé Moravy. Jsme tady doma, tak to musíme znát všude.

#clanek|329

Když půjdeme přímo k vám. Prozradíte nám odkud pocházíte?

Kupodivu jsem rodilý Pražák, ale mám komplikovanější původ. Část rodiny mojí maminky pochází z Valašska, tatínek je Řek. Já jsem se narodil a drtivou většinu života jsem prožil v Praze. Před nějakými pěti lety jsem dostal nabídku jít dělat šéfa programu do Brna. Tím, že jsem jezdil za rodinou a kamarády na Moravu, tak to byla jasná volba. Můžu říct, že už jsem tady doma.

Na Slovácku a Horňácku se většinou pohybujete po folklórních slavnostech. Jak moc je vám lidová muzika blízká?

Byť jsem vyrůstal v Praze, tak jsem měl folklór vždycky rád. Když zahraje cimbál, tak to moravské srdíčko tam prostě je. Jak říká jedna moje kolegyně „Nezáleží kde se člověk narodí, ale co má v srdci“.