Plamínek přináší ze svého domova vedoucí oddílu a starosta obce Oldřich Vávra (47). Od něj si jej skauti postupně pomocí špejlí přenášejí do svých lucerniček a po rozdělení do skupinek a pokynech skautského vedoucího se vydávají na obchůzku dědinou. 

„Do obce jsem před několika dny přivezl betlémský plamínek už podevětadvacáté. Do dnešního dne svítilo světlo zažehnuté v Betlémě v našem domě, dnes prostřednictvím čtyřiadvaceti skautů a jejich vedoucích prozáří velkou většinou domovů v naší obci. Vždyť myšlenka a poselství bílého plamínku spojuje lidi, ať jsou křesťané či nikoliv,“ poodhalí zákulisí roznášení novodobého symbolu Vánoc po vesnici její první muž a vedoucí skautského oddílu.

Podotkne, že Betlémské světlo z Ježíšova rodiště roznášejí tupeští skauti v duchu skautského zákona jako vánoční pozdrav.

„Je poselstvím duchovního rozměru skautingu. Skaut je zodpovědný vůči sobě, vůči Bohu a vůči bližnímu. Akce neslouží k tomu, aby veřejnost věnovala pozornost skautům, ale aby skauti věnovali pozornost veřejnosti,“ zdůrazňuje Oldřich Vávra, který řadu let přivážel betlémský plamínek nejen do Tupes, ale také do velehradské baziliky, na Modrou a na Salaš.

„Betlémské světlo jsem zpočátku vozil nikoliv autem, ale na bicyklu, v lucerničce pečlivě uložené v batůžku na zádech, aby případný vítr nebo déšť plamínek neuhasil,“ svěřuje se Oldřich Vávra.

Žádnou doporučovanou záložní lucerničku se světýlkem s sebou nevozil. Ale jednou mu mohla být dobrá.

„Tenkrát jsem vedl skautský oddíl na Salaši. Když chtěl jeden z tamních skautů připálit plamínek do své lucerničky, neopatrně jej přikryl svou svíčkou a ono pohaslo. Sedl jsem na kolo a vrátil se do velehradské baziliky, kde jsem před cestou na Salaš zažehl betlémský plamínek, svíčku jsem od něj připálil a v lucerničce ji hořící přivezl na Salaš,“ neváhá se svěřit Oldřich Vávra.

Nic podobného se mu od té doby nestalo, ale úsměvných i vážných vzpomínek z roznášení plamínku z Betléma má přehršel.