Oba fotografické vášni věnují většinu svého volného času a díky ní procestovali řadu přírodních lokalit na Moravě i na Slovensku.

Jak dlouho se vlastně věnujete fotografování?
Jaroslav: Úplné začátky bychom našli ve svém raném mládí, ale přírodním motivům jsme propadli asi před šesti lety. O něco málo později nám učarovalo také focení rely závodů, za kterými jezdíme po tuzemsku i Evropě.

Co vás vlastně přilákalo k lovům beze zbraní?
Jaroslav: Byl to jakýsi dlouhodobý osobní vztah k přírodě, který v sobě oba už od malička máme. Vždycky nás bavilo pozorovat ptactvo a zvěř.
Petr: Pro mě je to navíc, v poslední době, také výborné odreagování od zaměstnání.

Kolik snímků od vás můžeme na výstavě spatřit a jak jsou tematicky zaměřené?
Jaroslav: Každý z nás vystavuje osm fotografií, na nichž jsou většinou zachyceni ptáci. Tematicky jsme se podřídili ostatním vystavujícím. Každý z nás prezentuje jinou přírodní oblast.

Preferujete focení ptactva, nebo naopak brouků?
Petr: Brouci jsou na focení snazší, kdežto ptáky a případně i zvěř si musíš vyčíhat. Pták musí přiletět za tebou, což znamená, že ti nezbývá než fotit tam, kde se vyskytuje, tedy čekat na něj. Vodní typy jezdíme fotit k rybníkům. Na Tovačov, do Lednice nebo k Mutěnicím. Pěvce fotíme většinou tady v Bílých Karpatech.

Které jsou vaše oblíbené lokality?
Jaroslav: Je jich několik a každá z nich má svá specifika. Co se týká brouků, tak za těmi putujeme až ke Komárnu, kde jsou barevnější druhy tesaříků a motýlů. Je to totiž jižněji a vyskytují se tam druhy, které tady nejsou. Do Chřibů míříme na Holý kopec, kde se vyskytují tesaříci. Záběry tesaříků, motýlů a kudlanek děláme často v Bílých Karpatech na Dolněmčanských loukách, nad Horním Němčím. Do okolí Vršatce, kde jsou vysokohorské louky, cestujeme, když dostaneme chuť nasnímat jasoně červenookého nebo tesaříka alpského.

Fascinuje vás nějaký z vyjmenovaných druhů speciálně?
Jaroslav: Obecně se dá říct, že tesaříci. Například tesařík alpský je krásně modře vybarvený brouček. Tesařík piluna je pro změnu velký, matově černý. U focení brouků se řídíme jakýmsi estetickým cítěním, což znamená, že fotíme to, co se nám líbí. Upřednostňujeme spíš fotogeničtější typy, které vypadají atraktivněji.

Jaký je rozdíl fotografovat rely ve srovnání s přírodnímy motivy?
Jaroslav: Na rely nechybí adrenalin, větší akce, také se tam častěji setkáváme a bavíme s ostatními fotografy. Naopak u snímání ryze přírodních situací jde o úplně jiný způsob činnosti. Je tam klid, při čekání je možné si utříbit myšlenky. Jsou to sice hodně velké výkyvy, ale nám takové změny vyhovují.

Oba jste samouci, jak si doplňujete znalosti v oblasti fotografování?
Petr: Jezdíme na workshopy. Lektor tam vše prakticky vysvětlí, včetně vyhodnocení našich snímků, upozorní na chyby. Účastníme se workshopů s jedním z nejuznávanějších fotografů v naší republice, Rostislavem Stachem. Na akcích, které pořádá on, už jsme byli třikrát. Jsou to sice celovíkendové, ale mimořádně přínosné záležitosti. Protože neexistuje mnoho literatury k fotografickým postupům, dozvíme se tam spoustu užitečných teoretických věcí.

Kladete si coby fotografičtí nadšenci nějaké cíle?
Jaroslav: No, příští rok bychom chtěli uspořádat nějakou větší samostatnou autorskou výstavu.

Třeba ve svém rodném Dolním Němčí?
Jaroslav: Pokud bychom měli k dispozici vhodné prostory a byl by zájem, tak určitě ano.