Jaro ve skanzenu Rochus aneb Od fašanku do Velikonoc

Sedmý ročník akce spolufinancované Zlínským krajem nesl název Od fašanku do Velikonoc aneb Lidové tradice od konce zimy do začátku jara.

„V přírodním a kulturně historickém Parku Rochus Uherské Hradiště-Mařatice se děti, mládež i dospělí už sedmým rokem dozvěděli, jak se dříve prožívalo na Slovácku postní období, zklidnění a příprava na velikonoční svátky. Návštěvníci se mohli nechat s předstihem inspirovat, jak si k Velikonocům vyzdobit dům, nebo jakou kraslici připravit pro šlaháče,“ informovala programová pracovnice Ivana Šišperová.

Od středy do pátku druhého dubnového týdne si přišlo na Rochus užít předvelikonoční výukový program a vychutnat si procházku rozkvetlým přírodním parkem 623 žáků mateřských, základních a středních škol.

To musíte vidět. Velké umění pravěku přivezli do Uherského Hradiště

„Program byl velice milý, až na to aprílové počasí, které ale nelze ovlivnit. Jsem tu s prvňáčky, takže si v týdnu před Velikonocemi budeme mít o čem povídat. Mile mě ale překvapilo, kolik těch mých žáčků umí poznávat byliny, kolik se jich vyzná v předvelikonočních tradicích,“ svěřila se Lenka Janíková, učitelka ZŠ Františka Horenského z Boršic.  

V průběhu čtyř dnů se mohli dospělí i děti setkat při interaktivním a edukačním programu s Kateřinou Dvořákovou a Ivanou Knéblovou, které pekly jidášky a mazance, s hudeckou muzikou, s folkloristy, ale také se zdobitelkami kraslic, Zdeňkou Strnadelovou, Marií Vlčkovou, Ludmilou Dvořákovou a Zdeňkou Rajsiglovou.

 „Návštěvníci z řad dětí a dospělých se velice živě zajímali o tvorbu kraslic.  Já takzvaný hanácký typ kraslic zdobím od osmdesátých let 20. století režnou slámou. Tu namočím do vody, stéblo rozříznu a nastříhám na malinké trojúhelníčky, kosočtverečky, proužky i kolečka. Na suché skořápky obarvené v sytě červené, zelené, hnědé, fialové, černé i modré barvě pak kousíčky slámy pomocí lepidla přilepím,“ popsala zdobení lehounkých symbolů Velikonoc Zdeňka Rajsiglová ze Starého Města, držitelka Ceny Vladimíra Boučka.

„Na křepelčí, slepičí i husí vejce musím s mikroskopickou přesností nalepit kousíčky slámy do různých tvarů, a to podle vlastních vzorů. Je to velice zdlouhavá a náročná práce, při níž je potřeba velká trpělivost,“ dodává paní Rajsiglová.   

První moravský pratur se po 700 letech narodil v oboře na Modré