„S nápadem uspořádat obchůzku ponocného po vesnici přišel náš místostarosta Jaroslav Dvořák, který se velmi dobře stará o kulturní dění v obci. Protože mám silný hlas, zálibu v historii a zvycích, požádal mě, abych se role ponocného zhostil," svěřil se devětapadesátiletý Miroslav Šilc, jemuž se nápad místostarosty, uspořádat v obci historicky první veřejnou obchůzku ponocného, rozhodně nezdál nesmyslný. A tak mu na oživení dávné tradice kývl.

„Musel jsem hodně pátrat v literatuře i na internetu, jak kdysi ponocný vypadal, co by měl na sobě mít a v čem spočívala jeho činnost. S oblečením mně moc pomohli mí kamarádi, Jarda, Luba a Milan," svěřil se Miroslav, první ponocný v novodobé historii Jankovic. Oděný byl do těžkého kožešinového kabátu, beranice, vojenských kalhot, na nohou měl vysoké kožené boty. Přes rameno měl brašnu, v ruce třímal halapartnu a laternu mu poponášel jeho pomocník. Troubením na lesní roh neohlašoval v průběhu večerní pompézní obchůzky přesný čas, ale zalarmoval jím nejednu domácnost ve vesnici, která trávila příjemné chvilky Božího hodu vánočního. Rodiny, u jejichž domu vyloudil tóny na lesní roh, vyšly ponocnému, doprovázenému mužským pěveckým sborem a folklorním souborem Lipuše, v ústrety. Nikoli s prázdnýma rukama, ale s kořalkou a sladkostmi.

„U dvaceti domů v obci jsem zazpíval Chvalte Pána Hospodina, chvalte ho ve dne v noci, aby ochránil rodinu od zlé moci," rozněžnil se jankovický ponocný. Nechyběla ani krátká rýmovačka, srdečné přání do nového roku a zastavení u toho či onoho domu zakončili zpěváci a zpěvačky, doprovázeni dětmi i dospělými, nějakou koledou.

Když za kouzelným večerem Božího hodu vánočního a obchůzkou ponocného po dědině udělali v Jankovicích pomyslnou tečku, rozloučil se jeho protagonista se svým doprovodem a s pousmáním řekl: „Funkci ponocného bych jako stálý pracovní poměr chtěl vykonávat už proto, že ponocný prý dostával v každém domě po štamprli domácí pálenky."