V době, kdy si Palach sáhl na život, Sedlář nakupoval v obchodě s oděvy, nedaleko tragické události.

„Chtěl jsem si koupit kalhoty. Prodavačce jsem sdělil svůj požadavek, ta mě ale k mému překvapení prakticky nevnímala. Nechápal jsem, co se děje, a tak jsem šel k jiné prodavačce a opakoval jí své přání. Všiml jsem si, že i tato žena byla rozrušená a dokonce plakala,“ popisuje atmosféru smutného dne Sedlář. Jak tvrdí, ve chvíli, kdy nakupoval, netušil, že několik metrů od něj před několika okamžiky vzplála lidská pochodeň.

Sedlář tedy z prodejny odešel, aniž by ho kdokoliv obsloužil. Podivná atmosféra ho ale pronásledovala i nadále. „U vchodu do obchodu stál policista.

Zkoumavě se na mě díval a prohlížel si mě, a také tašku, kterou jsem měl přes rameno, jako bych tam sám měl nádobu s benzinem. Byl jsem z toho zmatený, nechápal jsem, co je na mně tak divného. Dnes si uvědomuji, že pro ochránce zákona byl v té chvíli podezřelý asi každý druhý člověk. Stejně zkoumavě si mě prohlíželi policisté, kteří stáli na vlakovém nádraží,“ vysvětluje Sedlář s odstupem času chování příslušníků tehdejší bezpečnosti. Až ve vlaku mu jeho známý vyprávěl, co se stalo na Václaváku. „Přiznám se, že v první chvíli to na mě ani moc nezapůsobilo. V té době už jsem byl zvyklý na ledacos. Teprve až se do celé události vmísila média, v celé republice to vřelo,“ listuje pamětí.

Na protest proti okupaci sovětskými vojsky si nechal narůst plnovous, který nosí dodnes.

Čtěte více: vpravo nahoře Související články