V minulých ročnících děsivé akce si děti, jejich rodiče a prarodiče dávali dostaveníčko u skautské klubovny, odkud se po krátkém divadelní představení vydávali hledat stanoviště strašidel. „Letos jsme akci kvůli rekonstrukci místní komunikace, na níž by mohlo za tmy dojít k nějakému úrazu, museli z bezpečnostních důvodů přesunout mezi kulturní dům a pálenici," vysvětlila Eva Víchová.

Ani tam se zahájení Strašidelného večera, na nějž přišly čtyři stovky lidí, neobešlo bez úvodní děsivé motivační scénky. Po jejím skončení se účastníci podle odvahy i věku vydali vybaveni mapkami na jednu ze dvou stezek. „Jedna byla určena pro menší děti, které doprovázeli jejich rodiče, ta druhá byla hodně děsivá a vymezená spíš pro odvážlivce, kteří po ní šli na vlastní nebezpečí," informoval Petr Tomášů, hlavní organizátor strašidelné akce, která do Jalubí přilákala stejně jako v minulých letech desítky přespolních lidí.

Odvážní získali podpis od oběšence nebo anděla smrti

Nejen oni, ale ani místní neměli putování na dvanáct pochmurných míst vůbec jednoduché, protože v ulicích pohasla pouliční světla, aby tma dala vyniknout svítícím dýňovým strašidýlkům, lucerničkám či svíčkám, kterými občané vyzdobili zahrádky před svými domy. „Ještěže nám na cestu svítil měsíc, pořadatelé osvětlili ukazatele směru a na dobře vypracovanou mapku jsme si posvítili mobilem. Jinak bychom hodně z těch dvanácti stanovišť se strašidly nenašli," nechali se slyšet Jiřina Korvasová s manželem Jiřím, kteří se akce se svými třemi malými ratolestmi zúčastnili poprvé.

Jalubští i přespolní absolvovali v melancholicky pohaslém večeru ulicemi obce, ale i po polními cestami, aby našli oběšence, zlobra, mrtvé sestry, černé anděly smrti, ďábelské holičky, ďáblovu sestru, smrtku, žravou blátotlačku a další. Ti, kteří absolvovali všechna stanoviště strašidel, zamířili na kulturák, kde organizátorům akce předložili podpisy strašidelných bytostí, které byly dokladem, že splnili jimi svěřené úkoly. Za to děti dostaly sladkou odměnu a diplom.

„Strašidelný večer v Jalubí jsme si s dcerou Lenkou a jejími dětmi, Zbyněčkem a Leničkou, báječně užili. Vnuci mně chtěli dokázat, že se pranic nebojí ani běse z bažin nebo černých andělů smrti," řekla spokojeně sedmdesátiletá Jarmila Novotná z Velehradu.