Senioři zejména patří mezi nejrizikovější skupinu, která snáze podléhá přehřátí organismu. Pohotovostní ambulance v Hradišťské nemocnici denně přijímá pacienty, kteří nevydrželi nápor horečnatých venkovních teplot. Rychlá záchranná služba vyjíždí každodenně k případům, kdy člověk podcení svou imunitu vůči teplu. Věková skupina se různí, ale rizikové skupiny převažují pro nedostatečnou prevenci či neuposlechnutí rad.

„Obecně by se měli lidé trpící kardiovaskulárním onemocněním na slunci zdržovat co nejkratší dobu, vždy spíše v ranních či večerních hodinách. A když už není zbytí, tak vždy s pokrývkou hlavy, dostatečnou zásobárnou tekutin - i když je to spekulativní právě u pacientů, kterým selhává srdce, neboť pro ně je nadměrné pití paradoxně zátěží, takže tam by mělo spíše platit pravidlo „příjem se rovná výdeji,“ zněla rada z úst Terezy Poledníkové, ošetřující případy na pohotovostním příjmu.

Klimatizované místnosti umí taky způsobit ne malou patálii v prohřátém těle postaršího člověka. Jeví se jako dobrý pomocník při permanentní pracovní zátěži, ale z důvodu teplotních výkyvů a nepřipravenosti organismu, pak bojuje značná část populace s rizikem infekcí horních cest dýchacích a kolapsů. U starších lidí náhlá změna ve spojitosti s dehydratací urychluje spád do kolapsoidního stavu. Pro tělo je proto daleko přirozenější raději pobývat v chládku, ve stínu s mírných vánkem.

„V případech, kdy už se nám pacienti v dehydrovaném a vysíleném stavu dostanou do péče, provádíme stabilizaci formou infuze s tekutinami, doplněním základních iontů, minerálů a následně léčbou dalších přidružených problémů – zánětů močových cest, srdečního selhání, hypotenze spjatou s úpravou dávkování léků,“ doplnila Poledníková.

Může se zdát, že i péče o seniory v těchto klimatických podmínkách je poněkud náročná, ale personál Charitního domova v Hluku tomu statečně a s úsměvem čelil.

„Když si klient upoutaný na lůžko není schopen podat sklenici, musíme být v permanentním dosahu. Chystáme nápoje do džbánů, rozléváme nebo přikládáme pítka. Takže to vše je v režii personálu. Na vyžádání studíme obklady, někde máme na pokojích i větráky. Je to o pitném režimu, vhodném oblečení. Naše klientela si z domu většinou přináší oblečení z umělých vláken, tak se posléze domlouváme s rodinami, aby dokoupili bavlněná trička a šatovky pro dámy,“ jak vypověděla zdravotní sestřička pracující pro tamní instituci.

Lidé zde mají možnost posedávat ve stínu terasy, chladit se, procházet denně zavlažovanou zahradou. Pečovatelky dopřávají klientům i stravu bohatou na ovoce – kupříkladu melouny jsou výborným schlazením a stejně tak zmrzlina, která všem dělá nevýslovnou radost.

„Osobně si myslím, že dřívější generace byla lépe přivyklá horku, nyní to záleží na komfortu klientů. Dokud mají možnost se samostatně pohybovat a být nějakým způsobem užiteční, nevyvolává v nich pobyt na slunci nepříjemné pocity. Ovšem, jakmile přivyknou před náporem veder utíkat do domácího pohodlí, už si žádají schovat nožky do stínu při pobytu venku,“ dodává zdravotní sestřička, která se velmi vstřícně, srdečně a familiérně stará o klientelu v Charitním domově v Hluku.

Důkazem toho byla i vlídná, slunící se dáma. „Já mám opravdu ráda sluníčko. Naše generace bývala na práci pod vyprahlým nebem zvyklá. Pracovalo se do úmoru na polích a zahrádkách, takže sluneční paprsky nás pěkně opalovaly.“ 

Autorka: Lucie Tučková