Jednoho nedělního prosincového rána si tedy do auta beru na pomoc navigační systém GPS, to abych zbytečně nebloudila tak jako při výletech do Nice, a vydávám se na cestu. Nějaká anglicky mluvící dáma mi z reproduktoru přístroje radí, kudy se dát. Cesta ale naštěstí není složitá, protože jedu úzkými klikatými cestičkami do vnitrozemí. Kde se poděly spletité rušné cesty vedoucí podél pobřeží?

Po příjezdu do Grasse se rozhoduju, že nebudu přispívat závratnými cenami do kapsy zdejším majitelům soukromých parkovišť, a svoje malé autíčko parkuju ve slepé uličce na okraji historického centra. Jak tak bloudím tmavými uličkami, jde kolem mě arabský kluk a sebevědomě se se mnou zdraví, povykuje a přivolává tak partu kamarádů. Pak tu skupinku potkám na rozlehlém náměstí, jemuž vévodí kruhový altán. Kluci mají auta zaparkovaná skoro v altánu, z reproduktorů jim duní orientální hudba a rap.

Bagetu se zeleným salátem a černými olivami si také kupuju u Araba. Na místě těch kluků o několik minut později parkuje svůj Peugeot 307 s kouřovými skly elegantní postarší Francouz a třikrát se ohlíží, zdali opravdu vybral pro svůj koráb vhodné místo. Nevybral. Na předním skle jeho vozu záhy přistává fotbalový míč, který tam omylem koplo jedno z dětí hrajících si v altánku. Ale to už se vyfešákovaný Francouz nedozví. Odešel směrem k proslavené parfumerii Fragonard.

Dojídám svoji bagetu a jdu také. Vcházím do žluté budovy staré fabriky, kde je dnes instalovaná expozice historie parfémového průmyslu v Grasse. Další možností, jak pronikat do tajů výroby jedinečných vůní, je připojit se k prohlídce továrny s průvodkyní, která návštěvníkovi prozradí mnoho zajímavostí z tohoto prestižního oboru. Slovo prestižní je, myslím, výstižné. Vždyť na celém světě existují pouze tři školy, které vychovávají znalce parfémů. Jedna z těchto tří škol se nachází ve Švýcarsku a dvě ve Francii, ve Versailles no a samozřejmě v Grasse.

Znalců parfémů je na celém světě 50 a jsou jimi především muži. Ti nesmí kouřit, pít alkohol ani jíst kořeněná jídla, aby si uchovali citlivost čichového ústrojí. Studia trvají tři roky, praxe dalších sedm let a po těchto deseti letech je znalec schopen z původních 350 vzorků rozeznat až neuvěřitelných 3000 vzorků parfémů. Jak jsem se dále dozvěděla, vytvoření jednoho parfému trvá zhruba šest měsíců.

Historie parfémů v Grasse se dle mého mínění započala docela kuriózně. V 16. století. se zde vyráběly kožené rukavice pro smetánku, které ovšem na rukou svého majitele zanechávaly vůně nelibé, a tak se společně s rukavičkářstvím začala realizovat i parfumerie, protože rukavice se začaly napouštět různými vůněmi. Po první světové válce pan Eugene Fuchs v Grasse založil parfumerii Fragonard, kterou pojmenoval podle významné Fragonardovy rodiny z Grasse. Dnes tato pafumerie v samotném Grasse vlastní 60 továren, další továrny se nachází ve vesničce Eze kousek od Monaka, ale také v Paříži a dokonce i japonském Tokyu.

Na litr parfému je potřeba jedna tuna květin, přičemž jedna sběračka lístků denně nasbírá lístků v průměru tři kilogramy. Představme si tudíž, jak dlouho musí tato sběračka sbírat, aby mohl být vyroben již zmíněný jeden litr parfému. Neskutečný poměr!

Z parfumerie mířím do srdce starého města, kde se nachází uchvacující románská katedrála ovlivněná italskými architektonickými prvky. Naproti budovy parfumerie se vstupuje do středověké vieille village, historického centra, kde vskutku vane pravý duch Provence. Na spoustě malebných čtvercových náměstíček s fontánami sedí v kavárnách pod platany lidé popíjející kávu a kolem těch fontán šumí křídla holubů, kteří znenadání vzlétají jakoby do nebe, ke slunci. K takovému, které má Fragonard ve svém znaku a které je znakem celé Provence.

Pavla Krystýnová, Topolná

Již dříve zveřejněné texty naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články