Nutno poznamenat, že technika, kterou Zdeněk Tománek při tvorbě bronzových plastik používá, tedy lití do ztraceného vosku, vyžaduje dlouhou přípravu. Než se pustí do tvorby voskového modelu pro formu, která je zároveň originálem, připraví si její náčrt. „Vycházím z předlohy," vysvětluje mi ve chvíli, kdy jeho pomocník Rasťo přihazuje koks do rozpálené pece v zemi, jejíž žár potrubím rozdmýchává speciální fukar. „Pak je třeba obalit voskový model mokrou hmotou ze sádry smíchanou s antukou a budoucí forma vyztužená drátěnou armaturou se nechá vysušit. Po zahřátí v žíhací peci se vosk ve formě roztaví a uvnitř vznikne dutina. Do ní se otvorem nahoře lije roztavený bronz," popisuje břestecký výtvarník postup předcházející samotnému lití, které nás každou chvíli čekalo.

Připravené formy mezitím téměř až po hrdlo zahrabáváme do vlhkého písku a udusáváme jej, aby po zaplnění rozžhaveným bronzem nepraskly. Zhruba po hodině je bronz ve speciální keramické nádobě – tyglíku, roztavený a Zdeněk Tománek i s Rasťou ve speciálních rukavicích, v pláštích a s plastovými štíty před obličeji, vytahují tyglík z pece velkými železnými kleštěmi a usazují ho do jakési obruče v kovové konstrukci. Tu pak odnášejí k přichystaným formám a její pomocí vylévají zhruba deset litrů žlutooranžového prskajícího bronzu z tyglíku postupně do forem vyčnívajících z písku. „Jen pomalu nakláněj tyglík, o zbytek se postarám já. Neboj, zvládneme to," povzbuzuje Rasťu břestecký výtvarník. Bronzový obsah se po pozvolném vychladnutí barví z temně zlaté na matně oranžovou a pomalu mění svou tekutou konzistenci. Jeho cákance v písku kolem forem rychle tuhnou a vytvářejí fantaskní obrazce. Patnáctka forem vyžaduje rozdělení do tří skupin, proto i tavby musejí být tři. Ve zhruba desetilitrovém tyglíku se rozpouští vždy na 40 kilo bronzu s osmiprocentní příměsí cínu.

Mezi jednotlivými tavbami sedíme v přilehlém ateliéru, pokuřujeme a povídáme si. Přitom si prohlížím stěny a strop této haly poseté abstraktními plastikami a reliéfy ze světa fantazie Zdeňka Tománka. Uvědomuji si, že v té chvíli vůbec nezáleží na tom, jaká jim dal jména. Ze všech totiž sálá magická síla autorova podvědomí. Je v nich cítit rozmanitost uměleckých vlivů napříč dějinami. Jakoby pocházely odněkud z Mezopotámie, Indie nebo z Egypta. Ke mně však promlouvají zejména nesmazatelnou podobou, kterou jim vtiskla imaginace umělce z našeho regionu.

„Už je čas, pojďme na poslední lití," ukončuje Rasťo závěrečnou pauzu. A zatímco odpoledne v Břestku získává nečekanou auru z paprsků podzimního slunce prodírajících se dýmem ze spáleného koksu a vroucího bronzu, já už nedočkavě vyhlížím okamžik, kdy se ze sádrovoantukových kokonů Tománkových forem vylíhnou podivuhodní, leč okouzlující smrtihlavové a osudově uhranou některé z dalších obdivovatelů tajuplné krásy.

Akademický sochař a malíř Zdeněk Tománek se narodil 15. ledna 1958 v Uherském Hradišti. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu (SUPŠ) v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze, atelier figurálního a monumentálního sochařství, kde po studiích také učil. Od roku 1990 působí jako pedagog na SUPŠ v Uherském Hradišti. Tvoří ve svém atelieru v Břestku. Jeho díla jsou ve sbírkách po celém světě, například v Japonsku, USA, ve Francii, ve Finsku, v Angli i v Saúdské Arábii. Momentálně vystavuje v soukromé galerii Dílo v Radniční ulici v centru Brna.

Související FOTO Plastiky z bronzu odlili v břestecké slévárně sochaře Zdeňka Tománka