Jeho úspěch podtrhuje skutečnost, že mu předcházelo úspěšné tažení několika předchozími košty. Vloni skončil vzorek jeho slivovice na salašském koštu druhý, letos v Nedakonicích třetí, na Salaši letos také třetí a na koštu v Jankovicích v tomto roce porazil všechny ostatní.

Prapůvod má duranciovice Jaromíra Klečky v odkopcích od mrtvého ramene řeky Moravy, odkud si je před deseti lety přinesl a zasadil ve své zahradě.

„Vyrostlo z nich sedm stromů, ze kterých každoročně sklidím zpravidla čtyři až pět metráků ovoce. Letos to ale byla docela slabota, pouhé dva metráky, ale nevadí, mnohým se neurodilo vůbec nic,“ líčí Jaromír Klečka.

Pro vůni a chuť pálenky je podle něj klíčový kvas.

„Už když jsem ten kvas zakládal, říkal jsem si, že pokud bude ta slivovice tak dobrá, jak pěkně voní kvas, budu spokojený člověk,“ popisuje Jaromír Klečka.

Nakonec byl spokojený nadmíru.

A jaké rady má pro pěstitele?

Kilo cukru doplňuje do bečky jen tehdy, pokud ovoce nedosáhne cukernatosti vyšší než 20 a není docela vyzrálé.

„Kvas nesekám, nemíchám. Prokvašenost neměřím. Naplněnou bečku uzavřu plátnem. Jakmile se v ní vytvoří koláč a začne se odlupovat, odeberu ho a vyhodím. Nesmí propadnout do šťávy, pachy v něm nebo mušky na něm by jej mohly kontaminovat, a to by se pak mohlo negativně projevit na kvasu. Jinak ale každý máme svoje fígle. Nikomu do toho nemluvím. Ať si to každý dělá podle sebe,“ naznačuje Jaromír Klečka s tím, že co člověk, to jiný způsob přípravy kvasu.

„Moji kamarádi kvas sekají a míchají, já proti tomu nic nemám,“ usmívá se Jaromír Klečka.

A dodržuje ještě jednu zásadu. Bečku se snaží naplnit duranciemi co nejrychleji, do tří, do čtyř dnů, aby zamezil případnému plesnivění ovoce v ní.