Rychle se dávám do výpomoci, protože druhá hodina se kvapem blíží. Nás osm, kteří jsme v místnosti, budeme dohlížet na férový průběh voleb jako volební komisaři. Kdo by si myslel, že volební komisaři jsou pouze důchodci, byl by zde mile překvapen. Dva komisaři a dvě komisařky ve věku okolo dvaceti let, pouze jediný důchodce.

„Už bychom ho mohli pustit,“ říká jeden z komisařů, zatímco se dívá ven z okna. Před budovou stojí netrpělivý osmadvacetiletý volič. Zákon je neúprosný, proto místnost otevíráme přesně ve 14 hodin. V prvních deseti minutách se nám dveře jen otevírají a zavírají.



Kontrolovat čísla bydliště, značit, že daný volič odvolil a dát mu úřední obálky, to je naše práce. Důležité také je, aby bylo vše na svém místě. „Chybí tady propiska. Někdo nám ji ukradl,“ říká nejstarší člen komise při pohledu za plentu. Jen několik minut poté do dveří vchází po zuby ozbrojení policisté se zbraněmi, neprůstřelnou vestou a granáty. Že by tu byli kvůli ztracené propisce? „Přišli jsme se zeptat, jestli je tady vše v pořádku,“ říká policista a pohledem kontroluje urnu.

Někteří rodiče si uvědomují, že mladá generace bude za chvíli tento stát řídit a dávají jim možnost projevit svůj názor. „Tak si nějaký lístek vylosuj,“ je slyšet zpoza plenty otce mluvícího ke svému pětiletému synu. Chvíle je ticho, pak zašustí papír a do ticha se ozve zděšený výkřik otce. „Ne. Tak to by určitě nešlo. Vyber si znova. A jiný,“ vyzývá syna zděšený otec.



Čas nám komisařům utíká někdy rychle, jindy pomalu. Osm hodin v pátek, šest hodin v sobotu může znít jako dlouhá doba. Na vesnici se ale znají skoro všichni a proto, když nemluvíme mezi sebou, bavíme s příchozími voliči. „Nazdar. Tebe jsem už dlouho neviděl,“ zvolá často někdo z příchozích. Někteří mluví o svém životě, jiní si stěžují na politiky.

Ve čtrnáct hodin uzavíráme volební místnost. Konečně můžeme rozlepit volební urnu. „Jedna obálka nám chybí. Máme tři sta osmdesát šest voličů z pět set devadesáti šesti, ale jedna obálka chybí,“ hlásí předsedkyně komise Růžena Hlůšková. Všichni se dáváme do přepočítávání.

„Na téhle hromádce je šestadvacet obálek místo dvaceti pěti,“ hlásí jedna z komisařek. Chyba je odhalena a můžeme pracovat dál. Všechny lístky vytahujeme z obálek, začínáme je třídit a k daným kandidátům přidělovat preferenční hlasy. „ANO pětaosmdesát hlasů, tedy dvaadvacet procent, padesát osm hlasů pro KDU-ČSL, třetí je SPD s padesáti čtyřmi hlasy,“ hlásím zapisovatelce, která vše zaznamenává do počítače. S výsledky pak zapisovatelka s předsedkyní odjíždí k potvrzení do Uherského Ostrohu. Ve volební místnosti zatím sledujeme výsledky a atmosféra tu není nijak příjemná. Předsedkyně se zapisovatelkou se za půl hodiny vrací. „Máme tam chybu. Jdeme přepočítávat znova. Ne. Kecám,“ dělá si z nás legraci předsedkyně komise. Těmito slovy naše práce ve volební komisi končí.