V obci už stojí pět májek a lidé z okolních domů za chvíli vztyčí šestou za svou ulici.

„Je brzo. Všichni ještě sadí oharky, aby měli zítra volno," říká jedna z žen a rovná při tom plněné trubičky do úhledných řad. U klády to mezitím vře pracovním nadšením.

Musíš to tlačit nohou.

Špicu obráceně.

Zaberte!

A je náš! V několika málo okamžicích je májka na svém místě. Hradčovický starosta Jan Popelka ještě kvůli lepší statice mezi kmen a železnou obruč v zemi zatlouká dřevěné klíny.

Stavění májů má své kořeny v dávné historii. „Je to strašně stará záležitost, dá se říci pohanská," konstatovala etnografka Ludmila Tarcalová, podle níž máje dříve stavili mladí chlapci děvčatům pod okny, čímž jim projevovali svoji lásku. „Později se začaly stavět jako ústřední symboly obcí, což si vzaly na starost různé spolky, sdružení či chasa. Bylo to zároveň na počest Panny Marie, protože měsíc květen je jí zasvěcený," uvedla Tarcalová. Nejdůležitější byl údajně ozdobný vršek stromu. „Pohanou bylo, když byl máj ukraden, zejména když zmizel vršek," dodala.

A právě dekorace vršku je tady zvláštností, která má obdobu jen v sousedních Drslavicích, Veletinách a Lhotce. Májka se zde nezdobí papírovými stuhami či růžemi jako jinde na Slovácku, ale ženskými šátky. „To tady bylo odjakživa. Kluci rukující ten rok na vojnu chodili s hůlkami po děvčatech. Šátky se na ně přišívaly, která si myslela, že se bude do roka vdávat, přišila ho naschvál ledabyle, aby po čase uletěl. Tím se dávaly na vědomí vdavky," vypráví manželka starosty Marie Popelková.

Dříve byla pro svobodnou Hradčovjanku čest, když k ní chlapec přišel ptát šátek. Dnes je samy přinesly většinou zralé ženy. „A na májce, kterou stavěli mladí, není ani jeden. Mají tam nastříhané papíry. Když jsem se vdávala, ukradli nám Veleťané májku. Přišli s ní na zábavu do Drslavic a naši kluci od nich šátky vykupovali za žlutou borovičku. Ne jak teď, přijede parta, shodí strom, a ani vlastně neví, proč," poukazuje Marie Popelková na proměnu zvyku a postupné vytrácení jeho podstaty.

Co naplat, některé tradice odcházejí, jiné je nahrazují. A to i zde v Hradčovicích. Se stavěním májky je po zhruba patnáct dvacet let spjato i zpívání jubilantům. Kdo slaví pětašedesátiny, sedmdesátiny nebo podobné jubileum, měl by před domovními dveřmi čekat návštěvu zpívajících gratulantů. Tuto tradici sem z rodného Bánova přinesl Josef Střelec. „Když třeba starší lidé žijí už sami, jsou velice šťastní, že jim přijdete zazpívat. A o oslavencích máme přehled, to se bedlivě sleduje, aby se na někoho nezapomnělo," upozorňuje bývalý tanečník uherskobrodské Olšavy.

Kulaté nebo polokulaté jubileum dnes slaví osm lidí. U sedmdesátníka Jaroslava Buráně, otce kapelníka dechovky Hradčovjanky, se zpívá valčík Pod tou naší lípou stávala malá lavička, pětašedesátnici Marii Mikulcové udělá radost píseň s mysliveckou tematikou.

K sedmé hodině pod májkou přibývá lidí i laviček. V kbelíku se studenou vodou se chladí půllitry slivovice a uherskobrodského piva. Každý příchozí, a je jich několik desítek, s sebou něco přinese. „A pak že je krize. Ne abys ty fotky ukázal Kalouskovi," pochvalují si hojnost stolovníci. A že prý vydrží klidně až do půlnoci.

„Pamatuji si, když se tu, ale už je to nějaké desetiletí zpátky, sešlo třicet lahví slivovice. To se z toho potom stala dvoudenní akce. Tož muselo se to přece vypít," vzpomíná devětašedesátiletý Josef Moštěk. Tehdy se ale kolem májky shromáždilo o hodně více lidí a celý prostor připomínal spíše než ulici dětské hřiště. V roce 2012 zde s kočárkem a na houpačkách skotačí pouze šest dětí. „Asi polovina baráků je prázdných, žijí zde převážně důchodci. To je obecný trend vývoje populace," dodává Josef Moštěk. Že by tady ale tradice neměly následovníky, toho se nebojí. „Budou šikovní," tvrdí, když pozoruje hrající si hradčovickou drobotinu.