„Rozdělením Československa v roce 1993 mně začala série problémů. V té době jsem už šest let dělal v nedalekých Moravských sklárnách v Květné, najednou to ale pro mě bylo zahraničí,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý muž, který, jak tvrdí, se celý svůj život cítí být typickým Čechoslovákem.
„Najednou mě každý den při cestě do práce i z práce začali kontrolovat celníci, musel jsem si složitě vyřídit pracovní povolení a každý rok ho obnovovat, problémy byly i s převodem výplaty a tak dále. Navíc ze dne na den přestal mezi Lieskovou a Květnou jezdit autobus, prostě skončil na čáře a já musel zbylé dva kilometry šlapat pěšky,“ pokračuje Srnánek, který ve sklárnách už dvacet let pracuje jako technik. Absurdní svět v pohraničí potvrzuje i jeho třináctiletý syn Rostislav. „Když jsem šel za kamarádem, který bydlí dvacet metrů za hranicí, musel jsem si vzít do kapsy pas,“ podotkl.
Srnánkovi stejně jako ostatní lidé v pohraničí doufají, že včerejškem jim všechny tyto problémy skončily. „Politici ve městě si vůbec neuvědomují, kolik problémů nám zřízením téhle hranice tenkrát nadělali. Jsme opravdu rádi, že už to končí, o víkendu to s chlapama z Lieskové v hospodě společně zapijeme,“ přidává se starší muž postávající před trafikou v Květné. Radost ze vstupu do Schengenu se proto asi padesátka místních lidí z obou stran hranice rozhodla oslavit zpěvem česko-slovenské hymny.
