Jak blízko má dílo k regionu Slovácka a jakým způsobem se na vzniku knihy podílel, objasnil poslanec Parlamentu ČR v exkluzivním rozhovoru pro Slovácký deník.

Jedná se již o třetí díl z knižní série. V čem je nová publikace významná?

V první řadě je nutno si uvědomit, že si připomínáme 100 let československých legií, které bojovaly v letech 1914 1920. A právě řada československých generálů těmito legiemi prošla. Jejich životní osudy jsou často velmi zajímavé, ale rozhodně ne klidné či bezstarostné. Legionáři se zbraní v ruce bránili Československou republiku již od prvních dnů její existence, a to většinou na různých frontách. Mnoho z těchto osobností výrazně přispělo k budování moderní armády. Snahou autorů proto bylo a je představit tyto dnes již historické postavy československé armády široké veřejnosti.

Ta většinu těchto osobností možná vůbec nezná…

Přesně tak. Proto je naším cílem i zvýšení povědomí české veřejnosti o hrdinech, kteří vybojovali naši samostatnost. V neposlední řadě si touto formou také připomínáme pravý význam slov vlastenectví, hrdost a odvaha. Dá se říci, že každý vybraný generál představuje pro širokou veřejnost a zejména pro mladou generaci hrdinu, kterému náleží čestné místo v našich novodobých dějinách. Samotná zlatá lipová ratolest na límci uniformy je pak v naší armádě již od vzniku Československé republiky symbolem generálské hodnosti.

Nové knize předcházely starší dva díly. Můžete je krátce připomenout?

Tyto knihy mimo jiné navazují na projekt Legie 100, který je zaměřen na již zmíněné 100. výročí vzniku československých legií a zároveň i na 100. výročí založení Československé republiky. Předchozí dvě části vyšly v letech 2013 a 2014. Oba díly měly původně zahrnovat pouze generály z Vysočiny. Po prvním dílu, který zahrnoval šestnáct generálů, se autoři rozhodli rozšířit tento počet o dalších patnáct generálů legionářů. Na tyto dva díly nyní navazuje aktuální třetí díl, který je věnován šestnácti generálům legionářům československé armády z Jihomoravského a Zlínského kraje. Musím se přiznat, že iniciátorem tohoto pokračování jsem já, i když původní záměr měl být věnován pouze našemu kraji.

Kdo jsou vůbec hlavní autoři knihy a tedy vaši spolupracovníci?

Hlavními autory a otci myšlenky zabývat se těmito historickými osobnostmi jsou plukovník Eduard Stehlík a Karel Černý. Eduard Stehlík je český historik a spisovatel, který je oprávněně považován za jednoho z nejlepších vojenských historiků v naší zemi. Druhý z autorů je nejen můj dlouholetý kolega, ale i historik a spisovatel, který původně pracoval v okresních muzeích v Havlíčkově Brodě a ve Žďáru nad Sázavou. S oběma spolupracuji v rámci svého poslaneckého mandátu, takže se známe nejen profesně, ale i osobně již mnoho let.

Jakou formou jste se zapojil do vzniku nové publikace?

Prvotním impulzem bylo to, že jakmile jsem viděl první dva díly, napadlo mě, že by se taková kniha dala napsat i ze Zlínského kraje. Pak už jsem v rámci přípravy knihy například zprostředkoval jednání s panem Michalem Bábíčkem, který založil Nadaci Bratří Lužů. Konkrétně u něj jsme získali materiály z rodinného archívu o Vojtěchu Borisi Lužovi, které nikde nebyly publikovány a které byly nyní použity ve třetím díle. A právě rodák z Uherského Brodu je proto oprávněně na titulní straně této třetí části. Kromě spolupráce na této osobě jsem také zpracovával osudy rodáka z Kunovic divizního generála Miroslava Tomáše Miklíka či divizního generála Josefa Koutňáka, rodáka z Uherského Hradiště. Oba dva generálové mají hodně společného, přes své nasazení v československých legiích, věznění v průběhu nacistické okupace až po rehabilitaci v roce 1991.

Na světě je tedy třetí díl z této knižní série. Ví se už dnes, jaký bude její další vývoj?

Ano, ví. Ve vydávání knih se bude pokračovat po jednotlivých krajích. Vždy zůstanou dva hlavní autoři a k nim přibude spoluautor z toho kterého kraje, který se na vydání nové knihy bude podílet. A to například i sháněním sponzorů. Už teď se připravuje díl čtvrtý, který bude tentokrát zasvěcen Královéhradeckému kraji. I tomuto dílu přeji úspěch u čtenářů.

Vy sám jste občanským povoláním letecký konstruktér a technik. Jak jste se vůbec k vojenské tematice dostal?

Můžu říci, že o historii se zajímám už od mládí. A to jak o tu československou, tak i o evropskou či světovou. Rád čtu historické romány a fakta, sleduji historické filmy i dokumentární pořady. V tomto směru se mi to navíc vhodně prolíná s numismatikou. Od roku 1986 jsem totiž členem České numismatické společnosti (ČNS), od roku 1989 až doposud jsem pak jednatelem pobočky ČNS v Uherském Hradišti. V obou oblastech mám řadu nejen sběratelských, ale i historických publikací. Tyto koníčky ideálně doplňují mé znalosti i můj zájem o historii. A vojenská historie je nedílnou součástí historie celé společnosti.

Coby člen Poslanecké sněmovny máte na starosti také otázky obrany a bezpečnosti. Předpokládám, že se v této oblasti tedy nejspíš sám hodně angažujete?

To samozřejmě ano. Jako poslanec se dlouhodobě věnuji naší armádě. Osobně jsem v našem městě u příležitosti Dne české státnosti 28. září a 100. výročí založení čs. legií založil akci pro veřejnost, která má vztah k legionářům a k naší armádě. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se z ní časem stala tradice. Letos se uskutečnil druhý ročník a podle návštěvnosti si již získala řadu příznivců. Dlouhodobě spolupracuji se členy Vojenského sdružení rehabilitovaných, s Československou obcí legionářskou a poslední dva roky i s Nadací Bratří Lužů. Mimo jiné jsem také členem Podvýboru pro válečné veterány, kde se snažíme zlepšit jejich podmínky i jejich péči.

Dost možná se vám podařilo navštívit i místa, která jsou zasvěcena našim legionářům, ovšem která se nachází za hranicemi naší země, nemám pravdu?

Ano, je to tak. V té souvislosti můžu zmínit například prosinec loňského roku, kdy jsem zavítal do Japonska. Zúčastnili jsme se tam odhalení nového pomníku našich legionářů, kteří zemřeli na válečné útrapy v Japonsku. Monument byl odhalen na katolickém hřbitově Fuchu v Tokiu. Je jen dobře, že si naše země připomíná i tímto způsobem své hrdiny.

Antonín Seďa se narodil 12. prosince 1960. Bydlí v Uherském Hradišti. Od roku 2002 působí jako poslanec Parlamentu ČR za ČSSD. Občanským povoláním je letecký konstruktér. Vystudoval jako civilní posluchač Vojenskou akademii Antonína Zápotockého, tehdy ještě pro LET Kunovice. Náhradní vojenskou službu absolvoval u leteckého pluku v Bechyni. V roce 2002 se v Poslanecké sněmovně stal členem Výboru pro obranu a bezpečnost. Od té doby se soustavně věnuje nejen otázkám obrany a bezpečnosti, ale i zahraniční politice, NATO a společné evropské bezpečnostní politice. Již druhé funkční období je vedoucím Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO. Zároveň je místopředsedou Branné komise ČSSD a zakládajícím prezidentem spolku EURODÉFENSE CZ.

ČTĚTE TAKÉ Křtu nové knihy o legionářích se zúčastní i náčelník generálního štábu