Miloval muziku. Láska k ní ho provázela od mládí. S přibývajícími léty přidal k té rockové i metal.
„Po celý život poslouchal a hledal zajímavou hudbu, kupoval cédéčka a četl knihy o hudebnících. Společně se ženou, bratrem i švagrovou Ivanou a kamarády jezdili po koncertech českých i zahraničních kapel. Byl to právě Ivan, kdo celou partu seznámil s Krylem, Hutkou, Oldřichem Janotou. Hudba byla jeho život. Hudba je totiž život. Život a hudbu nelze nikdy oddělit,“ řekl v úterý 25. července ve smuteční síni mařatického hřbitova v promluvě na Slunkově pohřbu Tomáš Ježek. Slunko se nepřetvařoval, byl svůj.
„Četl zakázané autory, byl součástí slavného cyklistického závodu Giro de Pivko. To až po revoluci ožil u letadel u Američana Čipa, který mu nabídl volné ruce a volnou pracovní dobu. Ve svém živlu byl i jako barman na Zepellinu. Hospoda, to pro něj bylo místo setkávání s přáteli. Místo, kde se může poslouchat dobrá hudba a probírat umění, knihy. Byl stálým hostem v ST baru Jiřího Klapky, kde měl svoje kamarády. Docházel každé pondělí na setkávání básníků v tomto baru, stal se členem básnické kulturní úderky Odpultu a tady jsme ho poprvé slyšeli přednášet své verše,“ přiblížil Tomáš Ježek přítomným Slunkovu osobnost.
Upozornil také, že Ivan měl pevně dané hodnoty a člověk s ním hned věděl, na čem je.
„Měl také vlastnost, která je strašně vzácná, tolik opomíjená a přece tak zásadní. Byl věrný! Svým ideálům, své muzice, svému životu… Byl věrný sám sobě,“ řekl Tomáš Ježek závěrem.
Při posledním rozloučení Slunkovi zazpívali a zahráli Radim Hladík, Pink Floyd, Roman Dragoun, Led Zepellin a Karel Kryl. Myslím, že z toho by měl Ivan radost…
Křídla
Ivan Hapl Slunko
Ještě než otevřeš oči
než vykročíš levou
než učísneš si vlásky a nasadíš masky
zkontroluj svět za zavřenými víčky.
Dožij své sny, své radosti i bolesti.
Jen blázni a děti snídají na střechách představ
zalitých slunečným teplem
a mávnutím křídel přistávají mezi námi.
Vím to – vím
občas ta křídla cítím.
